Chutě rekapitulovat a bilancovat předchozí rok mi do hlavy začínají skákat už první adventní neděli. Možná to máte stejně. Mám pocit, že v období svátků se najednou svět okolo nás i čas začínají zpomalovat právě proto, abychom měly víc prostoru samy na sebe.
Na zastavení, na rozjímání i na uvědomování si toho, co je pro nás v životě důležité, kam směřujeme, co nás naplňuje a co pro nás vlastně znamená štěstí.
Letos jsem se ale rekapitulování jaksi vnitřně bránila. Nechtěla jsem už nic plánovat a chtěla si užít konec roku jen tak. Nad ničím nepřemýšlet, neohlížet se a být jen tady a teď. Ale když jsem si skutečně vyložila nohy na stůl a dala si ananasový fresh juice na terase saunového světa, chodily myšlenky tak nějak samy.
Někdy jednoduše v životě není potřeba mít na všechno plán. Čas od času stačí jen tak dýchat, nechat věci plynout, vypnout a dívat se, co se bude dít. I to je jedna z lekcí, kterou si nesu s sebou do dalšího roku.
A tak neplánovaně vznikl i tento článek.
Mohla bych tu bodově sepsat, co mi přinesl rok 2016, rok ohnivé Opice. (A těch bodů by nebylo zase tak málo.) Za všechny jsem skutečně vděčná a šťastná jak blecha. Mohlo by to vypadat třeba takhle…
Proto rok 2016 jen takto v bodech jednoduše shrnout nemůžu. Byl totiž tak výživný a naučil mě toho tolik, že na to body a výčet splněných snů zkrátka nestačí. A tak se s vámi chci podělit o největší osudové lekce a uvědomění, protože v nich možná najdete i vy inspiraci nejen do nadcházejícího roku.
Vím, že já sama se k nim budu ještě často vracet.
Začátkem roku 2016 jsme se přestěhovali do nového krásného bytu s velkou terasou na okraji Prahy. Úžasné místo, úžasné okolí, úžasný prostor. Ale chtělo to ještě něco. Útulno uvnitř. Stěhování s tříměsíčním prckem pro nás byla premiéra a spoustu věcí se nám tehdy nechtělo řešit. Tak jsme se soustředili na to nejdůležitější.
Třeba když se stěhujete do většího bytu a je okolo vás najednou víc místa. (Nedejbože, když máte navíc celý pokoj! Jednoduše zavřete dveře a člověk může předstírat, že to, co odložil, neexistuje).
Naše „až potom“ trvalo rok.
Až teď před svátky jsme dostali skutečně velkou chuť našim duším dopřát ještě větší pohodu a dokončili jsme spoustu maličkostí, na které jsme předtím nesebrali energii. Vytřídili jsme nepotřebné věci, staré dokumenty, darovali jsme věci, které nám neslouží, vrátili půjčené.
Líp se nám dýchá, přichází nová energie. Duše skáče blahem a tetelí se v prostoru, ve kterém se cítí skutečně doma.
Přesvědčila jsem se o tom, že vše, co je okolo nás, velmi ovlivňuje pocit, jaký máme uvnitř sebe. I když mnohdy všude čtete opak, funguje to obousměrně.
A to nejen v tom, jakými věcmi se obklopujete, jak vypadá váš domov a s kým se stýkáte. Ale i v tom, co si obléknete, jak se nalíčíte. Když vyrazíte ven rozcuchaná a ve vytahaném tričku, budete se uvnitř cítit úplně jinak, než když si na sebe obléknete pěkné šaty a rty jemně přetřete rtěnkou. Tak málo stačí a emoce a pocity jsou úplně na jiné úrovni.
Možná to máte podobně a nechce se vám někdy věci dokončovat. Ať už doma, ve vaší práci nebo v péči o sebe. Odkládáte je na „až potom“ a říkáte si, že je dokončíte až se vám bude chtít víc nebo až bude vhodnější doba. Ale vždycky zvažte, jestli je odkládání skutečně potřeba a nebude pro vás skutečně teď lepší překonat svoji lenost a udělat věci hned.
Lekce 1:
Neztrácejte čas odkládáním. Nenechávejte věci na potom a krůček po krůčku je dělejte hned. Ušetříte čas i energii.
A jestli pořád máte pocit, že na dokončování a péči o sebe čas nemáte, přečtěte si tento článek. Třeba začnete mít chuť v novém roce věci skutečně měnit.
Rok Opice mě naučil, že nejdůležitější ze všeho je rozhodnutí.
Pokud máte sen a rozhodnete se jej splnit, je úplně jedno, jak je ten sen velký. A platí to i v případě problémů a výzev, které vám život postaví do cesty. Když se rozhodnete, přestanete se najednou soustředit na tu jednu celou velkou kupu představ, které s tím vším souvisí. A začnete věci jednoduše dělat. Kousek po kousku, každý den, nakonec se do cíle zkrátka dostanete.
Vždycky jsem chtěla napsat knihu. Několik let to byl v mých představách moc těžký, nedosažitelný a nesplnitelný sen. Tak jsem o něm jen snila a mluvila a odkládala ho. Až letos jsem se rozhodla. I s malým půlročním synkem jsem si v první polovině roku každý den, když usnul, sedla a napsala několik vět, stran, kapitolu.
Kousek po kousku jsem psala, našla tiskárnu, navrhla si grafiku, vytvořila nový web. A víte co? V létě na mé 33. narozeniny spatřila kniha Magicky ženská světlo světa. Už teď ji čelo téměř 4000 žen a ze všech ohlasů jsem skutečně nadšená a dojatá a tak moc vděčná. Děkuji vám.
Jestli chcete kouknout pod pokličku a zjistit deset dost dobrých důvodů, proč jsem knihu o vědomé ženské kráse vůbec napsala a proč má mít na světě své místo, přečtěte si článek, který vznikl na její (i moje) narozeniny. Najdete ho tady >>
Stejně tak jsem kouskovala slona při přípravě pětitýdenního online kurzu Magicky ženská. Když mě na dovolené v Itálii najednou popadla myšlenka natočit inspirativní videa, běhala jsem se selfie tyčkou a stativem po pláži a městečku, a kousek po kousku natáčela část kurzu. Věřím tomu, že nic na světě není náhoda, a tak ani inpirace z Itálie kousek po kousku nevznikly náhodou. A teď kurz krásně doplňují a přinášejí středomořskou atmosféru z míst, která jsou ženskostí a krásou doslova prošpikovaná.
Pravděpodobně jsou vaše sny úplně jiné než ty moje. Ale jedno mají společné. Mohou se na první pohled zdát nedosažitelné. Ať už chcete zhubnout, cestovat, začít běhat, přestěhovat se… Nelekejte se celého slona.
Lekce 2:
Rozřež slona a každý den sněz kousek. Budeš mít jistotu, že ho skutečně sníš.
Slovo intuice jsem tento rok slyšela tolikrát, že jsem si chvíli říkala, že ho sem snad ani nenapíšu. Ale nejde to. Letos jsem ji poslechla snad tisíckrát. Na dvě situace ale nezapomenu už nikdy, tak byla moje intuice zásadní.
První, když mi z tiskárny volali, že grafika a fonty nadpisů v knize jsou tak netradiční, že nejdou jen tak lehce udělat. Font neumí češtinu, sazba i práce grafičky bude dražší, termíny dokončení zakázky se posunou, nepůjde to tak hladce, zrátka požadavek zněl jasně.
Vybrat jiné fonty, změnit grafiku, prostě se přizpůsobit. Dodnes si pamatuji, jak mi při tom telefonátu začalo tlouct srdce jak o závod. Jak kdyby mi chtělo vyletět z hrudi. Moje intuice řvala na poplach. Poslechla jsem ji a stála jsem si za svým. A i přes fakt, že to byla složitější cesta, jsem z výsledku skutečně nadšená! A nejen já, ale hlavně čtenářky knihy Magicky ženská.
Co mě naopak trochu rozčarovalo, byly růstové grafy našeho malého prince a pravidelné návštěvy naší pediatričky. Nevím, kdo všechny ty tabulky vymyslel. Oliver se se svými „čísly“ nevejde na obrazovku monitoru. Zkrátka naše růstová křivka je nějaká plochá, nebo má paní doktorka malý monitor (chicht). Byl to pro mě stres, hlavně neustálé vysvětlování, proč ještě kojím a kolik toho Oliver sní.
Ale i u grafů a stresu doktorky jsem poslechla svoji intuici.
Oliver je úžasňák, je akční, komunikativní (někdy až moc) a nevidím potřebu ho tahat po nějakých vyšetřeních. Zajímavá na tom všem byla jedna věc. Až jsem si sama v hlavě tohle srovnala, přestala mi pediatrička monitor ukazovat a naše růstová křivka už není tématem číslo jedna při pravidelných prohlídkách. Prostě tak trochu zbytečný poplach…
Lekce 3:
Všechny strachy a problémy začínají v naší hlavě. Když je chceš začít řešit, podívej se do srdce a upřímně si pověz, jak to vlastně cítíš ty. Poslouchej intuici a udělej si jasno. Řešení najdeš uvnitř sebe.
Od malička jsem věci zvládala sama. Říct si o pomoc pro mě bylo něco, co se nenosí. Před pár lety jsem se polepšila v tom holčičím světě. Už netahám těžké tašky, nechám si otevřít dveře i pomoct do kabátu.
Ale nechat si pomáhat v tom, co tvořím? To bylo dost sci-fi.
V narozeninové kampani po vydání knihy pukala moje emailová schránka doslova ve švech a místo radosti mě navštívila docela hnusná deprese. Měla jsem pocit, že se zhroutím. Místo abych oslavovala splněný sen a fakt, že kniha má nadšené čtenářky, plakala jsem doma do polštáře.
Tohle byl v tomto roce moment, kdy jsem pochopila, že není čas ani energie si hrát na hrdinku. Že pokud si chci užívat toho, co mě skutečně baví, tvořit a věnovat se synovi a svému muži a našim společným snům, potřebuji změnit přístup. A taky spát.
Proto jste si možná všimly, že na některé emaily od vás odpoví moje asistentka Lenka, a že knihu i diář už neposílám ze své domácí adresy, ale chodí z Českých Budějovic. Jsem moc vděčná za spolupráci s lidmi, které jejich práce baví. A jsem na sebe pyšná, že jsem slib z článku Od radosti k depresím. Jednu zpáteční prosím! splnila ještě před vydáním další knihy 🙂
Lekce 4:
Nečekejte, že vám někdo pomoc nabídne a naučte se o ni říct sama. Uleví se vám. A to i tam, kde si myslíte, že to zvládáte nejlíp.
Veřejně přiznat, že máte ráda peníze, pro mnohé z nás není úplně jednoduché. Ani pro mě nebylo, ale i díky Opici se můžu teď poplácat pěkně po rameni. Začít upřímným přiznáním sama sobě byl první krok. Pomohlo mi k tomu jedno úžasné setkání a milion korun v hotovosti, se kterým jsem se pěknou chvilku mazlila.
Víte, ona spousta žen říká, že peníze přinášejí zlo, kdo je má, tak krade a že krásná žena s penězi je mrcha.
Ale na rovinu, když vám pak někdo ten milion dá do ruky, chtěla byste si ho nechat? Já ano a nestydím se za to. To máte jak s červenou rtěnkou. Jak se jednou odvážíte myslet jinak, jde to tak nějak samo.
Takže přiznávám, miluji vůni peněz, červenou rtěnku i sex. Věřím, že vy taky! Však si víc přečtěte ve článku, který díky milionu vznikl – Červená rtěnka, krása, sex a peníze. Jak to máte vy?
Lekce 5:
Na nic si nehraj. Nehraj si na nic před světem a hlavně si, prosím, na nic nehraj sama před sebou. Dělej věci, které máš ráda a užívej si to! Bude ti fajn, i když si ostatní budou myslet, že jsi trhlá.
Lidí, kteří ve vašem životě říkají, jak věci mají nebo nemají být, je víc než dost. Nevěříte? Tak se chvíli koukejte okolo sebe a vzpomeňte si… Školka, škola, zaměstnání, kamarádi, rodiče. Co člověk, to názor.
Tento rok mě v mnohém naučil jedno.
A co, že to bude jinak, než jsou všichni zvyklí? To přece nevadí! Přesně takto vznikl i nový Diář Magicky ženská. Je zkrátka jiný, učí ženy, aby plánovaly víc jako ženy a ne jak chlap. Je nedatovaný, můžete do něj kreslit, máte prostor na vše, co je pro ženu důležité. A co víc? Můžete začít kdykoli – v březnu, v únoru nebo v září. Prostě tak, jak to cítíte vy. Mrknout na něj můžete tady.
Lekce 6:
Dělej věci podle sebe. Po svém. I kdyby to mělo znamenat, že se někomu nebudou líbit. Dělej je jinak, víc žensky a pro radost. Ne proto, že se to tak má…
A jestli máte pocit, že taky někdy plánujete jako chlap, tak si přečtěte tento článek. Třeba se rozhodnete i vy začít plánovat čas pro sebe a svoji spokojenost tak trochu jinak.
Tento rok mi dal moře prostoru přemýšlet o tom, co v životě chci a co do něj nepatří. Co mě motivuje a co mě žene dopředu. Co mě skutečně dělá šťastnou a co mě vyčerpává.
Každý den vidím našeho malého prince, jaké dělá pokroky, jak se směje, jak má radost z maličkostí. Každý den jsem vděčná, že můžu usínat po boku svého muže. Jsem šťastná za lidi okolo mě a za to, co díky nim můžu prožívat. A uvědomuji si, jak moc jsou ty chvilky vzácné, vím, že nejsou samozřejmost.
Daleko častěji si po tomto roce uvědomuji, že jednou přijde den, kdy se moje duše otočí a půjde zpátky. A já chci, aby se usmála a řekla WOW! Bylo to prostě boží!
Proč je fakt, že jednou umřu, něčím, co mě žene vpřed? O tom by se dalo hodně dlouho povídat, je to skutečně velké téma. Víc inspirace najdete třeba v článku Až se vaše duše půjde zpátky a otočí se, co řekne?
Lekce 7:
První, koho udělej šťastnou, jsi ty sama. Teprve potom, můžeš udělat šťastnými všechny okolo… Krm svoji duši každý den tak, aby mohla říct WOW až se otočí a půjde zpátky domů.
Pokud jste dočetla až sem, jste skvělá! Ze srdce děkuji za vaši podporu, za to, že moje písmenka čtete a že pro vás můžu tvořit, je to pro mě fakt skvělá odměna.
Roku 2016 jsem vděčná za všechny zážitky, za všechny úžasné schvíle, za to všechno, co mám.
Buďme vděčné za všechny, kteří nás milují, buďme vděčné za chvíle, které s nimi můžeme trávit. Buďme vděčné za výzvy, které nám život sem tam připraví, protože díky nim jsme moudřejší a silnější ženy. Buďme vděčné samy sobě za to, že nám na sobě záleží!
Dnes cítím vděčnost ve všech kostech a v každé buňce mého těla. Jsem ze srdce vděčná vám za vaši podporu stránky Magicky ženská a za šíření myšlenky vědomé ženské krásy do světa. Děkuji, že jste tu se mnou, že mě inspirujete a že vám vaše vnitřní i vnější krása nejsou jedno. ❤️
Přeji vám úžasný rok 2017 plný lásky, pohody a štěstí! Míša
PS: Jaká lekce je právě pro vás ta nejužitečnější pro další rok? Napište do komentářů, těším se!