Vypadáš dobře na to, že jsi matka na rodičáku. Ty se stíháš jako i líčit, kde na to pořád bereš energii? Máš chůvu nebo jak to všechno zvládáš?

Poslední rok okolo mě tyto otázky lítají jak vlaštovky. A pak jednou takto v normální všední den prosvištěla okolo jedna zásadní věta, která mi pomohla pochopit, proč to mám jinak než dřív a stíhám všechno, co chci včetně jednoduchého líčení, i kdžy jsem maminka dvouletého malého torpéda.

Ne, nemám zatím chůvu ani paní na uklízení a přiznávám, že toho i s prckem stíhám docela dost. I když se můj do té doby bezdětný život po porodu Olivera tak trochu obrátil vzhůru nohama, našla jsem si cestu, jak na sebe myslet.

S maminkami svoje AHA a detailní kroky sdílím ve čtyřtýdenním online kurzu Magicky ženská maminka, protože jsem si pár týdnů Oliverova života na světě zkusila, jak je to frustrující, když si ani nestíháte vyčistit zuby… To nechce žádná žena!

24 hodin nenafouknete

To zásadní uvědomění jsem si připomněla právě v té větě, která se okolo mě jen tak otočila a hned zase frnkla. Ale její poselství zůstalo zase viset ve vzduchu a vrátilo mě do dřívějších dob, kdy jsem s časem hospodařila jak chuďas s dukáty. Blbě.

Musela jsem se nad tím zkrátka pousmát, protože mi v srdci toto poselství zabrnkalo na velmi známou strunku. Přiznám se, že jsem si vždycky neskromně myslela, že si umím čas plánovat skutečně efektivně.

Už od vysoké školy jsem stíhala věci, které jiní spolužáci nestíhali. Od prváku na vysoké škole jsem pracovala a oproti jiným spolužákům jsem si vydělávala skutečně zajímavé peníze.

Na zkoušky jsem se doslova nadrtila za prvních 14 dní zkouškového, minimálně dvě jsem zvládla v předtermínu (nutno podotknout, že vždycky s notnou dávkou štěstí). A pak jsem měla měsíc volno (rozumějte volno na chození do práce, která mě skutečně bavila).

Mezitím, co už jsem zase vydělávala, ostatní se ještě nervovali s tím, za kolik dají statistiku nebo makroekonomii.

Když jsem odstátnicovala se samými áčky a s titulem Ing. si naplánovala jen tři dny volna „na oddych“ a zase jsem si to mašírovala do práce, připadala jsem si skutečně důležitě.

Smrtící koktejl dnešní doby

Naučila jsem se přece bravurně plánovat v kontextu dnešní doby. Výkon, výkon, výkon… Cíle, akce, výkon.

Všechno stihnout, zařídit, zvládnout deset věcí najednou, ideálně u oběda ještě zvednout telefon a vyřizovat pracovní záležitosti, abych „šetřila čas“. Doma být nepříjemná, odpojená sama od sebe a v myšlenkách pořád u svých lístečků s úkoly a povinnostmi, které vlastně stejně nikdy neskončí.

Namíchala jsem sama sobě pěkně smrtící koktejl…

Asi si neumíš určit priority…

Jak jsem já byla slepá… Nechala jsem se lapit do krysí pasti. Úplně mě pohltil pocit toho, že takto je to správně!

Že je správně nemít na sebe ani chvilku, protože každou volnou chvíli zaplácnete něčím, co se musí udělat.  Ať už v práci, doma, nebo někde jinde.

Zvykla jsem si na to, že je správně, že můj zaměstnavatel bere jako samozřejmost, že chodím z práce o půl sedmé večer a do noci dělám ještě prezentaci na další schůzku. Vždyť jsem manažerka a od té se to očekává. Daň za zajímavě placenou pozici. Dodnes si pamatuji, jak jsem se vnitřně rozčílila, když jsem konečně sebrala odvahu a orosená trémou jsem se za sebe postavila a nahlas řekla, že nestíhám, odpověď zkušeného manažera (chlapa) byla jak kudla do zad:

„Tak si asi neumíš zorganizovat čas a určit priority.“

To mě totálně posadilo na zadek. Myslela jsem, že vyletím z kůže. Byla jsem naštvaná. Nasupená. Totálně vytočená.

Možná to znáte taky, když doběhnete domů z práce s taškami plnými nákupů, začnete vařit, vidíte okolo sebe rozházené hračky, do toho s dětmi píšete úkoly a můžete vyletět z kůže, když vám muž od stolu mezi zuby řekne: „Však to nemusíš dělat!“

A on má pravdu!

To, že měl můj šéf tehdy pravdu, jsem samozřejmě pochopila až několik let poté. Ale docvaklo mi to. Čas a události, které se mi v životě staly, mi skutečně ukázaly, že je vše jen o našich prioritách a o tom, jak si těch svých 24 hodin zorganizujeme. Nikdo jiný to za nás neudělá a my máme obrovskou moc v tom, udělat si věci po svém.

Už ponekolikáté to stejné vidím i u žen v mém kurzu Magicky ženská. Hned první týden kurzu do hloubky a detailně zkoumají to, co pro svoji krásu dělají právě teď. A taky proč a proč ne. A jednou z nejčastějších příčin, proč o sebe ženy nepečují tak, jak by chtěly, je argument: „Nezbývá mi na to už vůbec čas! Jsem na konci dne unavená a vyčerpaná, raději to vzdám a ani nezačnu.“

A když jdeme do hloubky, dostaneme se právě k prioritám a nutnosti podávat výkony. A zjistíme, jak je jednoduché sebe samotnou odsunout na poslední místo kvůli všemu ostatnímu. A taky jaká je to past.

Já sama jsem to měla hodně podobně. Uvědomila jsem si, že v době, kdy jsem běhala v kolečku jako ten křeček. Neplánovala jsem totiž čas pro sebe vůbec jako žena.

Jako kdybych měla pindíka…

Plánovala jsem jednoduše jak chlap. Byla jsem naprosto v mužské energii – cíle, výkon, termíny, několik projektů najednou, organizovat všechny okolo, být důležitá a nepostradatelná.

Žádný čas na sebe, ani na aktivity, které chlapi nedělají. Jen tak posedět sama se sebou, s kamarádkou, jen tak si jít do sauny, jen tak si kreslit nebo číst.

A přitom pro každou z nás je tak moc důležité, věnovat každý den chvilku sobě, abychom byly šťastné a spokojené. Stačí každý den 15 minut pro sebe samotnou a svoji krásu a náš život dostane úplně jinou kvalitu. Vždyť je to pro nás ženy naprosto normální, že potřebujeme zastavit, uvolnit, opečovat, trochu se hýčkat.

Taky někdy plánujete jako chlap?

Jenže dnešní doba je tak uspěchaná, uhoněná a „našlapaná“, že to často vypadá v životě mnohých žen úplně jinak. Práce, domácnost, vaření, nákupy, vyprat, vyžehlit, přebalit dítě, vyřešit telefon,… vyřídit to, vyřešit tohle. Cíle, výkon, akce? Máte pocit, že to jinak nejde?

Nechci vám tvrdit, že plánování cílů, akcí a výkonu je blbost. V žádném případě! I tato mužská kvalita je v našich ženských životech nesmírně důležitá. Ale má to jedno velké ALE.

Vždy máte volbu, jestli ANO nebo NE

Udělejte si dnes deset minut na přemýšlení a skutečně upřímně se sama sebe zeptejte, kdo vás nutí všechny ty věci, které děláte, dělat? Pokud budete upřímná, najdete jednoduchou odpověď.

Všechny ty věci, které ve svém životě děláte, máte v rukou jen VY sama. A vždy máte volbu říct na vše, co děláte, ano nebo ne.

• Je vaše volba, jestli setrváváte v zaměstnání, které vás stresuje a nervuje. Nenabádám vás teď k tomu, dávat hned výpověď, ale začněte se třeba dívat po jiném místě.
• Je jen vaše volba, jestli půjdete cvičit nebo budete relaxovat ve vaně plné voňavé pěny. A že chvíli počká neumyté nádobí nebo že jeden den nebude teplá večeře? Zboří se svět?
• Je jen vaše volba, jestli denně nevyšetříte ani chvilku ani sebe. Chcete to změnit a nevíte jak? Tak si místo projíždění facebookových statusů vašich přátel vědomě každý den naplánujte 15 minut, které věnujete sama sobě. A svůj závazek k sama sobě pak i dodržte.

Jaká je vaše priorita?

Jste to vy sama a vaše pohoda nebo je to někdo jiný? Plánujte tak, abyste opečovala sebe jako ženu a abyste si dopřála čas pro svoji vnitřní i vnější pohodu a krásu. I když se to může zdát možná jako paradox, díky tomu ušetříte spoustu dalšího času.

Můžete změnit úplně všechno, čas vás neovládá!

Nezměníte okolí, nezměníte dobu, nezměníte tlak na výkon. Jediné, co můžete změnit, jste vy sama. Ale abyste to mohla udělat, potřebujete na sebe mít ČAS. Nevěnovat ho jen ostatním, ale myslet na to, jak se cítíte, co chcete a co pro sebe chcete dělat.

Když jsem stála u Niagarských vodopádů v roce 2013, už mi v hlavě pomalu docvakávalo, že honit se od rána do večera v práci není cesta, jak bych chtěla dalších několik desítek let žít.

A když jsem začala víc a víc sebe samotnou poslouchat a pochopila jsem, že čas neovládá mě, ale já sama určuju, jak ho budu trávit, začal se můj život hodně měnit. Začala jsem nad časem pro sebe přemýšlet jinak. A najednou šlo vydat se do Indonésie, strávit Nový rok v Římě, projet Kostariku, kouknout do Panamy nebo Španělska. Našla jsem čas na péči o sebe, na vztah, na rodinu, na podnikání, na čtení.

Nezměnilo se nic okolo mě. Můj den se nenafoukl o další hodiny, změnila jsem se já a můj vztah k času, který pro sebe chci ve svém životě mít.

Pro vás a každou ženu, pro kterou je její spokojenost prioritou

Možná jste pevně rozhodnutá zařadit péči o sebe a svou krásu mezi každodenní aktivity, ale v praxi vám to trochu pokulhává a jen tajně si přejete, aby ty změny fakt vydržely. Jenže pořád každou chvíli nestíháte nebo prostě jen zapomenete.

Nejste v tom sama. Mnohé z vás mi píšete a ptáte se, jak to udělat, abyste na sebe zkrátka přestala zapomínat. Aby změny ve vašem životě vydržely déle než pár týdnů.

Přemýšlela jsem, jak vás podpořit a každý den vám připomenout, že i vy si můžete dovolit udělat změnu a věnovat každý den vědomě čas sama sobě. Že i vy si v každodenním životě zasloužíte věnovat péči o sebe, relaxu nebo nic nedělání. A tak mám pro vás jednu myšlenku na závěr, vzpomeňte si na ni, až zase budete sama sobě namlouvat, že času máte málo.

Přestaňte plánovat jako chlap! Řekněte si o to, co chcete vy, vaše duše, vaše tělo a stanovte si priority. Čas neovládá vás, je jen na vás, jak ten svůj využijete.

***

S přáním, ať si splníte všechny svoje sny a nic neodkládáte na až potom jen kvůli pocitu, že na to nebyl ve vašem životě čas…
Míša