Asi po třech měsících jsem se viděla na kafíčku s kamarádkami a během snad pěti hodin jsme probraly sotva úvod toho, o čem bychom mohly povídat, tak jsem si říkala, že spolu nakousneme otázku, jak to máte s ženskými kolektivy. 

Často se teď můžete setkat s pojmem ženské kruhy a podobnými názvy a je super si uvědomit, jak to s tím potkáváním se s ženami vlastně uvnitř sebe máte. Protože upřímně, já jsem si dlouhou dobu říkala, že ženský kolektiv je jednoduše slepičárna. A vyhýbala jsem se jim obloukem. 

Jak to mám dnes, co se změnilo a co důležitého jsem si uvědomila a jak to může inspirovat vás, tak právě o tom bude dnešní epizoda.

Povím vám v ní:

• Co jsem si odnesla z vedení týmů, které byly z 80% tvořeny ženami.
• V čem má ženský kolektiv svá specifika a co je dobré vědět, abyste se nezbláznily.
• Kdy jsem si přestala myslet, že jsou ženy slepice.
• Co jsem udělala pro to, abych kolem sebe měla podporující skupinu žen a co můžete udělat taky, abyste ji kolem sebe měly.

*****

Jestli se někdo divíte, jak je možné že jsem si dříve myslela, že ženské kolektivy jsou slepičárna a dnes sama pracuji se ženami a provázím je workshopy a online kurzy, tak se nedivte, je to tak. Člověk prochází vývojem a je dost možný, že se v tom dnešním sdílení spousta z vás pozná.

Já jsem se od malička vždycky raději bavila s kluky. Vlastně jsem se měla narodit jako kluk, táta si to přál. Měla jsem se jmenovat Michal. No, tak je ze mě Michala. 

Už ve školce jsem měla více kamarádů než kamarádek a kluci si na mě nikdy nic nedovolili, zatímco ostatní holky svazovaly švihadlem k prolézačkám a dávali jim pusu na holej zadek. To se mně nikdy nestalo, protože jsem je jednoduše hned švihla něčím, co bylo po ruce, poprala se a byl klid.

Uměla jsem si mezi kluky nějak víc přirozeně sjednat respekt

Tím, že jsem vyrůstala na vesnici a naši stavěli dům, tak jsem si nikdy moc nehrála s panenkami, ale spíš mě bavilo patlat vodu, písek, posekanou trávu a dědova vajíčka od slepic a tvořit maltu…

Navíc mě naši stříhali na kluka a nosila jsem dost oblečení po svém bratranci, takže se asi není čemu divit, jednoduše jsem se chovala jako kluk. Což mi v tom dětském věku nepřišlo divný a bylo to docela fajn.

A když jsem byla starší a byla jsem v pubertě, tak jsem nikdy nebyla součástí žádné holčičí party. Měla jsem vždycky jednu nebo dvě kamarádky, se kterými jsem trávila čas a ve velkých skupinkách jsem s holkama ven prostě nechodila. Nebavilo mě to. Místo toho jsem raději tvořila, psala, batikovala nebo vyráběla obrazy a pak chodila na diskotéky a koncerty, kam jsem rozhodně nešla za holkama… 

Často jsem o holkách říkala, že jsou to slepice, protože všechny pomlouvají a na nikom nenechají nit suchou

S tímto nastavením a přesvědčením jsem žila poměrně dlouho. Tak dlouho, že se stalo mojí součástí. Můj mužský element se začal projevovat v touze po úspěchu. Ale ne po jen tak nějakém úspěchu, chtěla jsem být fakt dobrá, vydělávat hodně peněz. Vlastně jsem ani neměla představu, co bych si za ty peníze koupila, spíš to jednoduše byla touha ukázat světu, že za něco stojím.

Ty z vás, které jste četly moji knihu Magicky ženská, tak moc dobře víte, jak to moje mužské honění se za úspěchem dopadlo. Když to shrnu do jedné věty, tak jsem se k chlapskému nastavení dokonce i propila a slupnout večer v hospodě osm piveček nebyl tehdy problém.

Ale to teď není asi podstatný.

Podstatný je to, že jsem měla tak silnou mužskou část v sobě, že jsem upozadila tu ženskou

Tu jemnou, tu, která plyne a neumí tlačit na výkon, tu, která umí projevovat emoce a která umí kolem sebe vytvořit energii útulna a klidu. Ta moje se projevila sem tam, ale rozhodně jsem s ní nebyla v souladu a propojená.

A myslím si, že to tak dneska má spousta z vás. Že jedete na výkon, na splnění cílů, honíte se za odškrtnutým úkolem na to-do listu a za vyžehleným prádlem a umytou koupelnou.

Ale to žití a plynutí a přemýšlení nad atmosférou, kterou svým bytím okolo sebe šíříte, to spoustě z vás v každodennosti uniká.

A když to máme takto, že je ta naše ženská část tak potlačená a tak upozaděná, že je logické, že se v ženském kolektivu nebudeme cítit úplně pohodlně. Jenoduše proto, že na to nejsme zvyklé, že té ženské energie je najednou moc, začneme se cítit nejistě a začneme se soustředit na to, co se nám v tom ženském kolektivu nelíbí, abychom si samy našly důvod a vysvětlení, proč je na čase ho zase opustit a zase se s ženami nestýkat.

V době, kdy jsem jako manažerka vedla velké týmy, tak byly z 80% tvořeny ženami

Tím, že jsem se tehdy vnitřně dokázala velmi dobře naladit na svého vnitřního muže, tak mi komunikace v týmu šla velmi dobře a velmi dobře jsem si všímala, v čem má ženský kolektiv svá specifika.

Nic z tohoto mě nebavilo a nijak to ve mně nevzbuzovalo touhu do ženských kolektivů zapadnout. To říkám zcela otevřeně a upřímně. 

Zároveň mě ale na tom všem něco nesmírně přitahovalo a bylo mi líto, že nikam nezapadám. Tak jsem to tehdy brala hlavně jako skvělé pozorování a vnímání toho, co se v ženských kolektivech děje jaksi z nadhledu. A za tu spoustu let mi to dalo hodně.

Byly doby, kdy jsem sama sobě říkala, že pracovat se ženami je zkrátka peklo. Když si někdo s někým nesedl, tak to jako fakt peklo bylo. Na druhou stranu jsem viděla spoustu situací, kdy si ženy dokázaly skvěle pomoct, podpořit se, dodat si odvahu a povzbuzení. A to byly momenty, které se mi hodně líbily. 

Když jsem to tak vnímala, utřepalo se mi z toho několik pravidel, na které jsem v ženském kolektivu vždycky myslela.

 Je jasné, že jsem v roli nadřízené měla pozici v ženském kolektivu ještě úplně jinou, ale myslím, že tato pravidla by se mohla hodit každé z vás, která se v převážně ženském kolektivu pohybujete.

Tak mi třeba napište, co se osvědčilo vám.

Co pro mě bylo hodně fajn, byl fakt, že fungování v převážně ženském kolektivu mi dalo hodně pochopení o sobě samotné.

Za prvé jsem si začala hodně uvědomovat, že si daleko víc rozumím s muži a to i v té pracovní rovině a začala jsem zkoumat, čím to je. 

A začala jsem si dost všímat drobností, který ale ve výsledku takovou drobností nebyly. Třeba mi nebylo zpočátku příjemné, když mi na chodbě při vstupu do kanceláře muž podržel dveře a nechal mě jít jako první. Nebo si živě pamatuju situaci, kdy jsem nesla tašku věcí, protože jsem jela pracovně z Brna do Prahy a šéf mi tehdy chtěl tu tašku vzít a pomoct mi s ní a moje automatická odpověď byla – ne to je dobrý, to já zvládnu.

Takových malých věcí jsem si začala všímat čím dál víc

Všímala jsem si toho, jak jsem vlastně takovej chlap v sukni. Výkon, cíle, analýza, dílčí kroky, byznys, krizový management, to všechno mi šlo na jedničku. Ale říct doma upřímně, co mě trápí, jak se cítím, s čím bych potřebovala pomoct… to bylo úplně mimo.

Mně osobě to trvalo až do třiceti let, než jsem pochopila, že ženské sdílení a ženská vzájemná podpora jsou skutečně velmi hojivé a léčivé a mají obrovskou moc. Dovolila jsem si to až v momentě, kdy jsem vědomě začala pracovat na tom, abych cítila uvnitř sebe rovnováhu a aby se můj vnitřní muž neroztahoval po celém mém těle a mysli a aby svůj prostor dostala i moje vnitřní žena.

A logicky tahle proměna souvisela s velkou životní proměnou. Tomuto vnitřnímu hledání vnitřní ženy jsem se začala vědomě věnovat až po rozchodu, když jsem najednou začala žít sama v bytě a měla jsem víc času jen sama na sebe. Po večerech jsem se začala vzdělávat, začala jsem číst jiné knihy než o řízení lidí, ale o ženském světě, o ženské energii, o sdílení.

No a na začátku vztahu s mým mužem jsem si řekla, že chci tu svoji vnitří ženu probudit, protože už jsem nechtěla opakovat chyby, které jsem si po rozchodu začala uvědomovat a které právě s nedostatkem ženskosti a ženské energie v mém životě vznikly.

Tak jsem poprvé zašla na ženský dvoudenní seminář kde bylo asi sto žen. Měla jsem z té představy doslova osypky. Chvíli jsem dokonce v duchu přemýšlela, jestli to mému muži řeknu. Ale řekla jsem a hodně mě v tom podpořil.

A bylo to super. Tím, že jsem tam byla sama s cizími ženami, tak jsem si mohla dovolit všechny ty svoje masky pustit a jen tak tam být sama za sebe. A bylo to skutečně velmi obohacující a krásné sdílet svoje obavy, těžkosti, slyšet slova podpory a zájmu.

Tohle často cítím ve skupině v kurzu Magicky ženská, který právě teď s ženami procházím a kde provázím krásnou skupinu žen kurzem. A to sdílení a vzájemná podpora ve skupině je úžasná, protože spoustě žen zkrátka chybí někdo, kdo by byl na stejné vlně, s kým by mohly řešit svoje starosti a zároveň se hned nedočkaly poučování a kritiky a závisti od ostatních žen nebo třeba totálního nepochopení, jak to třeba bývá, když se doma svěří manželovi.

Krásně mi začal život ukazovat, jak moc kolem sebe potřebuji ženy, se kterými si budu rozumět

Chtěla jsem kolem sebe mít kruh žen, se kterými budeme zpívat, dělat ženské rituály, bavit se o tom, jak se cítí naše Duše a taky o minulých životech nebo o karmě. Ano, tehdy se moje já děsilo, kde se ty touhy berou.

Jenže abych mohla kolem sebe takový kruh žen mít, musela jsem nejdřív sama porozumět, proč se mi ženský kolektiv nelíbí, co mi vadí, co mi nesedí. Tak jsem začala více hloubat a přemýšlet a zkoumat.

A narazila jsem na pár limitujících myšlenek, které mě tehdy brzdily se vlastně v ženském kolektivu dobře bavit, sdílet a navštěvovat ho. Třeba:

• Uvědomila jsem si, že ostatním ženám závidím to, co nemám.
• Porovnávala jsem se a poměřovala v duchu své síly.
• Řešila jsem, jestli jim to sluší více než mě.
• Měla jsem pocit, že když jedna má, tak já zákonitě mít nemůžu. Cokoli – zkrátka strach z nedostatku – pozornosti, talentu, krásy… doplňte si tam to, co zrovna sedí v hlavě vám.
• Uvědomila jsem si, že ženám vlastně někde uvnitř sebe nevěřím, protože jsem opakovaně měla zkušenost, že tajemství nebylo tajemstvím proto jsem se necítila bezpečně.

A těch myšlenek bych tu mohla jmenovat více. Ale nebudu, spíš vám chci tímto vzkázat, že pokud máte pocit, že vám ženské sdílení chybí a zároveň se v ženském kolektivu necítíte dobře, abyste si nad tímto třeba popřemýšlely. Dost pravděpodobně najdete myšlenky, které vás můžou brzdit v tom se ve společnosti žen uvolnit a cítit se spokojeně.

Protože pokud chcete aby vám ženský kolektiv něco dával a abyste se v něm cítila dobře, tak je potřeba přemýšlet, s čím do něj vstupujete a co vy přinášíte jiným ženám, čím je vy sama můžete obohatit.

Tohle pro mě osobně byla velká a objevná myšlenka, která spoustu věcí obrátila do jiné úrovně vnímání. Tak se vám třeba bude taky hodit. Protože samy přitahujeme do života lidi, kteří jsou nám v něčem podobní a vibrují na stejné vlně jako my. Takže pokud chcete kolem sebe mít jiné lidi a jiné ženy, než třeba doposud máte, musíte se jednoduše stát jinou ženou.

Ženou, která jinak přemýšlí o sobě, ženou, která se má jinak ráda, jinak vnímá ostatní ženy a zkrátka šíří jinou energii než dnes.

A světe div se, já osobně dneska kolem sebe mám přesně takový ženský kruh, takovou skupinu kamarádek a spřízněných duší, o kterých jsem dříve jenom snila. A je to úžasná podpora, úžasné a vzájemně obohacující setkávání a vzájemná inspirace. A to bych přála každé z vás.

A než se s vámi dneska rozloučím, chci vám říct ještě jednu velmi důležitou věc, jednu myšlenku a fakt, který si prosím vás zapamatujte.

Jste průměrem 10 lidí se kterými se vidíš nejčastěji, to se říká. Možná by se dalo říct, že jste průměrem 5 lidí, se kterými se nejčastěji potkáváte.

Protože s těmi lidmi jste sladění na stejné vibraci. A to v mnoha ohledech. V tom, jak myslíte, jak se chováte, o čem přemýšlíte nebo kolik vyděláváte peněz.

A nemusíte tomu věřit, ale tohle není můj výmysl, je to zkrátka fakt. Vliv našeho okolí na to, jak se chováme je faktorem, který nám v osobnostních změnách může hodně pomoct.

Lidé, mezi kterými žijete a se kterýmu se setkáváte, vás formují a utvářejí. A děje se to v daleko větší míře, než si to uvědomujete. Právě proto, že jste mezi těmi lidmi pořád.  

Takže pokud chcete změnit samy sebe, je jedna ze skvělých cest změnit to, kým se obklopujete a s kým se stýkáte

Schválně si projděte seznam lidí, které každý den potkáváte. Podívejte se na to, jak ladí s tím, kdo jste a kým chcete být. Kdo vám energii dává a kdo vám ji naopak bere? S kým se potkávat chcete a koho naopak vídat nechcete?

Možná je fajn si říct, jaké ženy byste ve svém okolí rády měly a podívat se, jestli vůbec nějaké okolo vás jsou. Protože možná zjistíte jako já, že ne. Že je musíte nejdřívě najít a aktivně něco podniknout proto, abyste je potkaly.

Já jsem se tehdy začala vzdělávat a vědomě chodit na akce, kde jsem tyhle ženy potkávala. Přihlásila jsem se do online kurzů a byla v nich aktivní, dělala jsem aktivní kroky pro to, abych kolem sebe vytvořila skupinu lidí, ve které budu moct být sama sebou, která mě podpoří a která bude podporovat nejen toho mého vnitřního muže, ale i moji vnitřní ženu.

Pamatuji si, že když jsem slyšela tuhle myšlenku kdysi poprvé, tak jsem ji dala hned do škatulky blbost.

Přišlo mi to děsně nefér, povrchní a prvoplánové vlastně si naplánovat, s kým se chci stýkat a protřídit lidi, se kterými se stýkám teď. Taky jsem to nikdy neudělala ze dne na den, ale přirozeně některé vztahy jednoduše tím, jak jsem se měnila já, zmizely.

Vím, že mi v té době chodilo tohle téma do cesty hodně. Pamatuji si, když jsem byla na firemním školení ve Varšavě na tři dny. A jeden půl den jsme věnovali skutečně vědomému networkingu jako jedné ze strategií úspěšného manažera a leadra. Tehdy jsem myslela, že se vyvrátím na židli. Protože to bylo přesně to, co jsem řešila tehdy v osobním životě.

Dělali jsme tam cvičení, kdy jsme si v rámci pracovní sféry a spolupráce měli udělat skutečně plán – s kým se chceme potkávat, s kým chceme spolupracovat aby naše oddělení prosperovalo, kde si můžeme udělat kontakty, které nám v budoucnu pomůžou.

A vlastně tohle v bledě modrém jsem mohla udělat v osobním životě a v otevření se možnosti a myšlence podporujícího ženského kruhu okolo sebe. Byla to velká shoda náhod a ty z vás, které mě sledujete už delší dobu tak víte, že náhody neexistují. Ani to, že posloucháte právě tento podcast není náhoda.

Takže pokud nejste v ženském kolektivu a s podporou žen okolo vás spokojená, nikdo jiný než vy to za vás nevyřeší. Vyměňte vědomě okruh lidí a žen, se kterými se potkáváte.

Naučte se říkat NE těm, které vám berou energii a oslabují vás, říkejte ANO a choďte vědomě na akce, kde se pohybují ženy, které ve svém životě chcete, ty, které vás obohacují a které vás inspirují.

Protože ženský kolektiv nemusí být slepičárna. Naopak.

Mít kolem sebe skupinu žen, se kterou můžete sdílet svoje myšlenky, hodnoty, strachy a obavy a společně se obohacovat a čarovat, to je úžasná energie, která vás jako ženu neuvěřitelně podpoří.

Jen se té myšlence otevřete. Je to proces. Změny se nedějí ze dne na den. Projděte si internet, podívejte se na to, které ženy vás inspirují, jaká témata s vámi ladí, začněte se vzdělávat a zapojovat ve skupinách, kde se objevují právě takové ženy, které s vámi ladí.

A pak se začnou dít zázraky, to vám garantuji.

Když bych z dnešního povídání měla něco vypíchnout, bylo by to to, že ženský kolektiv může být skutečně podporující. A pokud vám nesedí, buď se stýkáte s nesprávnými lidmi nebo v sobě máte některé myšlenky a přesvědčení, díky kterým jste ve strachu a hrajete hry i sama před sebou.

Buďte aktivní a nečekejte, že se něco samo změní. První krok musíte udělat vy

Začněte být tou ženou, kterou byste ráda měla jako svoji podporu a spřízněnou Duši. To je ta nejlepší cesta, jak si ten správný ženský kruh do života přitáhnout.

Děkuji, že jste dneska poslouchaly. Budu moc ráda, když mi dáte vědět, jak se vám dnešní zamyšlení líbilo a jak to máte s ženskými kruhy vy. 

Další díly podcastů můžete poslouchat v aplikacích Apple podcast nebo Spotify, na blogu magickyzenska.cz,kde můžete začít odebírat moje emaily a žádná epizoda vám už neuteče. A pokud ještě nejsme ve spojení na Instagramu, tak sledujte každodenní inspiraci ze života vědomé ženské krásy.