Přijetí ženského těla a jeho vzhledu je pro hodně žen hlubokým a někdy bolestivým tématem. Jsem nesmírně vděčná za odvahu žen jako je Jana, které prošly kurzem Magicky ženská a rozhodly se svůj příběh a pohled do svého nitra sdílet. S vírou, že se některá z vás v tom příběhu pozná. S vírou, že aspoň jedné z vás jejich příběh pomůže udělat další krok vpřed.

Sdílím Janin příběh a věřím, že pohladí právě vaši duši.

*****

Říká se, že když si na vás sedne motýl, tak to znamená, že procházíte transformací. Moc jsem si přála takovou chvíli prožít. Souznění s tím křehkým, krásným tvorem. Žádný motýl se však na mě zatím neposadil. Přesto, jako bych ho na svém rameni cítila.

Jsem to totiž já sama, kdo se proměňuje v překrásného tvora s křídly

Nedokážu přesně říct, kdy ta transformace započala, ale velkým krokem v mé proměně byl kurz Magicky ženská. Do tohoto kurzu jsem se přihlásila v době, kdy jsem neměla žádné peníze navíc, jenže když je něco stvořené přímo pro vás, tak se spojí celý vesmír, aby vám pomohl.

A já ten impulz cítila tak silně, že jsem věděla, že když do kurzu vstoupím, budu přesně tam, kde mám být. Udělala jsem tedy vše pro to, abych tam byla.

Počkej, až přibereš, to už nikdy neshodíš

K tomuto bodu vedla dlouhá cesta, která začínala už v mém dětství, možná ještě před mým početím. V naší ženské rodové linii z matčiny strany jsou všechny ženy silnější. Mamka i její sestry s nadváhou bojují a já od maminky měla v dětství krásný předobraz své budoucnosti. Nejvíc jsem „zbožňovala„ její větu:

„Počkej, po dětech přibereš a už to nikdy neshodíš dolů.“

Číslo na váze určovalo moji hodnotu a já začala od tělesnosti utíkat

Na základní škole jsem pocítila posměch kvůli své hmotnosti a ta bolest a ponížení byly tak silné, že odstartovaly můj dlouholetý boj s váhou.

Dovolila jsem, aby jiní lidé posuzovali intenzitu mé krásy.

A co víc, já jejich úsudek převzala za vlastní. Číslo na váze určovalo moji hodnotu. Byla jsem jak na horské dráze. Chvíli hubená, pak zas s nadváhou a nemohla jsem se ve svém těle ukotvit. Proto jsem od tělesnosti začala utíkat a svou pozornost obrátila do svého nitra ke své duši.

To byla doba, kdy jsem poprvé ucítila aspoň záchvěv sebelásky. Ale pořád pro mne byla málo hmatatelná. Až přišel okamžik, kdy jsem opravdu procítila lásku ke své duši.

Když jsem byla na prvním kurzu regresní psychoterapie mým záměrem bylo, nejen se tu techniku naučit, ale zároveň využít té možnosti a projít si své prenatální období. Myslela jsem si, že v něm je ukrytý klíč k mým celoživotním pocitům, že na tento svět nepatřím. Často jsem se totiž v životě potýkala s tím, že pro mne byly psychicky velmi náročné běžné životní situace, které jiní lidé zvládali hravě. Byl to takový pocit, že nejsem na život připravená.

První záchvěv sebelásky

Myslela jsem si, že příčinou toho byl fakt, že moje babička nechtěla, abych se narodila, což má maminka brala jako obrovskou křivdu. A jak je známo, v bříšku od maminek toho nasáváme opravdu hodně. Proto jsem se na toto své období chtěla podívat.

Důvod mých pocitů byl nakonec překvapivě jiný. Nicméně téma celé regrese jsme pojmenovaly sebeláskou. Na závěr bylo potřeba se podívat, jak to s tou láskou sama k sobě mám. No a ejhle, to byl problém. Dostala jsem instrukce:

„Prociť svou sebelásku. Zkus se na ni podívat.“

Nic jsem neviděla. Nešlo mi to.

Zkoušela jsem to znova, už jsem z toho začínala být nešťastná a pak najednou jsem to uviděla. Malé zlaté světélko uprostřed hrudníku. Byla to má duše. Ještě teď mi stékají slzy, když si vzpomenu, jak intenzivní to bylo. Pak se ta záře zvětšovala až zalila celé mé tělo a dál se rozpínala, nejdříve dva centimetry přes okraj mého těla, pak dva metry všude kolem mě.

Byla jsem ohromená. Nakonec jako by se má duše rozprskla do celého vesmíru. Měla jsem pocit, že jsem úplně všude.

Nikdy jsem si nepřipadala tak krásná, jako ve chvíli, kdy jsem viděla svou duši. Druhý den se mě všichni na kurzu ptali, co se mi stalo, že úplně zářím a já jim odpovídala, že by také zářili, kdyby viděli svou duši. Od té doby vím, že všichni lidé jsou krásní, protože jsou překrásné naše duše.

Je pravdou, že co vyzařujeme zevnitř je vidět i navenek. Jenže duše je jen jedna naše část a často je hodně uzavřená v tělesnosti.

Chci se naučit milovat své tělo stejně, jako miluji svou duši

Tento svět poznáváme především pomocí našich smyslů…čich, sluch, hmat, chuť…ale hlavně se díváme, a to je podle mě důvod, proč se tolik ztotožňujeme se svým tělem. Je pro nás mnohem víc hmatatelné, lépe uchopitelné než naše duše.

Proto jsem se rozhodla projít tímto kurzem, chci se naučit milovat své tělo stejně, jako miluji svou duši.

• Je to můj průvodce na této planetě.
• Díky němu můžu prožívat ve hmotném světě.
• A hlavně je přesně takové, jaké jsem si sama pro tento život vybrala, tak je vůči němu dost nefér, že ho teď odmítám.

Co mi kurz Magicky ženská ukázal

Kurz Magicky ženská mi ukázal, kolik toho je v naší hlavě. Naučil mě všímat si maličkostí, ze kterých se ta skládanka potom utváří.

Není to tak, že byste prošly kurzem a na konci z vás byla jiná žena. Je to jako semínko, které klíčí. Jste pořád stejná, ale rozkvétáte. Otevřete se své kráse a nebojíte se ji ukázat ostatním.

Je to startovní čára, ale ten začátek je důležitý….mocný….a teď už jen jít ve své kráse dál.

Někdy mám dny, kdy u mě převládne pocit, že jsem se nikam neposunula a vnímám svou krásu stejně jako před kurzem, i když si teď mnohem víc uvědomuji význam vlivu své cykličnosti. Přesto bych si přála, aby ta změna byla viditelnější. Ale dnes mi došla jedna podstatná věc.

Změna se odehrála. Uvědomuji si, kde všude mě dříve ovládal strach

Ta změna se odehrála. Co víc ona probíhá stále, ale mnohem více než můj vzhled se mění mé vnitřní nastavení. Uvědomila jsem si, že procházím velkou transformací strachu.

V kurzu Magicky ženská je úžasné, jak ohromná tam je podpora. Nejen od Míši, ale i od ostatních žen, které kurzem procházejí. A to vás neuvěřitelně posiluje a motivuje.

Janina autorská kresba. Plní si sny a má odvahu.

Teď momentálně zhmotňuji jeden svůj velký sen. Píšu knihu. A co víc, nebojím se o tom mluvit. Už nemám strach, co si o tom budou myslet ostatní. Dělám to, co mě naplňuje. A nejlepší na tom je, že když se věnujeme věcem, které nám přinášejí radost a jsme při nich šťastné, tak se to odráží i na naší kráse a tím se ten kruh uzavírá.

Cítím svá křídla, teď už jen zbývá naučit se létat.
Jana Š., absolventka kurzu Magicky ženská 2018

*****