Rozhovor: Neustále jsem se porovnávala s ostatními ženami

Ne vždy je jednoduché přiznat sama sobě, že si nevěříme a necháme se válcovat pocit ne dost dobráctví. Ten pocit se ozve čas od času v každé z nás, ale velký rozdíl mezi ženami vidím v tom, jak na něj umí reagovat a jak moc se jím nechají ovládnout. Závist, porovnávání se, pochybnosti o sobě samotné, lítost, výčitky… Tyto a další pocity a emoce umí v našem vztahu ke kráse vyvolat.

A když se do nich necháme lapit, nemáme na růžích ustláno. Vždycky mě tak moc mrzí, když ke mě do pracovny přijde sympatická žena, sedne si a najednou začne o svých pochybnostech mluvit. A já na ni koukám a vidím, jak moc je krásná! A jak jsou ty pochybnosti o kráse a sebehodnotě zbytečné.

A je v pořádku, že na té cestě nechcete být sama, protože ona ta cesta za sebejistotou není někdy úplně procházka růžovým sadem. Právě proto, abyste na cestě za magickou ženskostí nebyla sama, vytvořila jsem první komplexní online program o vědomé ženské kráse Magicky ženská. A jsem nadšená, když vidím, jaké změny jeho účastnice zažívají.

Poprosila jsem tři účastnice kurzu, aby s vámi sdílely svoje pocity, obavy, strachy i to, jak jim kurz změnil život a vztah ke kráse. První rozhovor s Taťánou si můžete přečíst tady, dozvíte se v něm i to, jaké nesmyslné přesvědčení nám o kráse často v dětství vtloukali do hlavy.

V druhém rozhovoru jsem se zeptala Martiny, jakoou měla motivaci a co ji na cestě kurzem Magicky ženská potkalo. Čtěte s otevřeným srdcem a zkuste pozorovat, co s vámi odpovědi dělají tam uvnitř, kde bydlí vaše duše. Možná i ona touží se některých trápení jednou pro vždy zbavit.

Úplně stejně. Od puberty mě trápilo velmi silné akné (sem tam pupínek a jizvičky mám dodnes), hodně to snižovalo moji sebehodnotu, sebevědomí, pořád jsem si připadala méněcenná. Stranila jsem se kolektivu. Neustále jsem se porovnávala s ostatními a bohužel až za dlouhou dobu mi došlo, že srovnáváním si jen ubližuju a všechno tím jen zhoršuju.

Dnes se jinými ženami nechávám inspirovat a do svého života se snažím aplikovat to, co se mi u nich líbí – ať už se to týká krásy, oblečení, výchovy dětí, vztahu s partnerem, péče o domov…

Děti. Říkala jsem si:

„Toto mám předávat svým dětem? Já přece nechci, aby tak jednou žily taky! Chci, aby moje holčička věděla, že je žena, a aby se podle toho chovala a cítila.“

Připadala jsem si být víc muž než žena. Došlo mi, že všechno nějak drhne, že mi chybí radost ze života (i když mám všechno na světě – úžasného manžela, zdravé děti, dům se zahradou…, neuměla jsem si to užívat). Měla jsem v hlavě jen povinnosti, moře práce, kterou s dětmi nestíhám, a pocit frustrace.

Pak přišla Magicky ženská a já si řekla, že to aspoň zkusím. No a pak, když už jsem v kurzu byla, jsem to nedokázala pustit 😀

Neváhala jsem ani vteřinu. Asi před rokem jsem si koupila knížku, která se mi moc líbila. Pak se podařilo, že byl kurz otevřen před mými narozeninami, tak jsem si jej dala jako dárek. Šla jsem do toho po hlavě. Říkala jsem si, že knížka byla super, tak kurz musí být ještě lepší!

Jediné, z čeho jsem měla obavy, bylo, jestli na to budu mít čas. Nakonec mě kurz časově nijak neomezoval – během dne jsem si v členské sekci přečetla úkol a pak si o něm přemýšlela. Nic jsem velkolepě nezapisovala (kromě začátku, kde má člověk hodně elánu a chce všechno dělat na 100%), jen pokud byl potřeba klid na nějaké video, nechala jsem si ho na večer.

AHA momenty přicházely i bez tužky a papíru. Dovolila jsem si úkoly plnit už během dne a nečekala až na večer, až budou děti spát, abych si mohla všechno zapsat. Prostě jsem informace hned zkoušela zavést do praxe a už po prvních dnech jsem se nestačila divit, co se mi děje, a jak se mi vrací radost do života.

Hned na začátku kurzu mi došlo, že jedu na autopilota, že o svém životě nepřemýšlím, prostě žiju tak, jak se všechno naskýtá. To bylo moje největší AHA – zapojila jsem vědomí a najednou jsem začala žít pro sebe. Nevím, pro koho jsem si čistívala pleť a oblékala se dřív, ale vím, že mě to nebavilo. Doma jsem chodila v nejhorším oblečení, které jsem měla. Připadala jsem si někdy jak strašidlo.

Až mi došlo, že to dělám pro sebe, začala jsem se hladit při použití krému, usmívat se na sebe do zrcadla a celé si to užívala. A užívám si to dál! A běžně vytahuju oblečení, ve kterém se cítím být krásná. A hlavně ženská. Dřív jsem nosila hodně kalhoty a trička, během kurzu jsem se naučila nosit šaty. A ty si užívám, i když jdu jen vyzvednout dcerku ze školky.

No a to nejhorší oblečení už je taky pryč – doma už nám nechodí strašidlo, ale žena! 🙂

Naučila jsem se RÁDA si čistit pleť, sem tam něco změnit v líčení, znovu používám rtěnku, lakuju si nehty. Dělám to pro sebe, ne pro někoho jiného. A tu chviličku několikrát za den si najdu vždycky.

Časově náročné to nebylo vůbec, měla jsem to štěstí, že měl manžel pochopení a podporoval mě. Myslím, že každý chlap chce mít doma ženu a ne šedou myš. Kurz Magicky ženská nám hodně zlepšil vztah, nikdy bych tomu nevěřila, ale asi je to opravdu pravda – když je žena šťastná, je šťastná celá rodina.

Dnes se cítím opravdu jako žena, už nejsem položena-polomuž v kalhotách a triku. Jsem namalovaná, načesaná, mám nalakované nehty, nosím šaty s ženskými střihy a motivy. A jsem na to pyšná. Do zrcadla se na sebe dívám s hrdostí a pochvalou, jak mi to sluší. No a pak od zrcadla odcházím s úsměvem na rtech.

Můj manžel se do mě znovu zamiloval už během prvního týdne kurzu. Tehdy mi došlo, že v mém životě chybí moje vědomí, a tak jsem ho začala zapojovat. Řekla jsem mu, že jsem si kurz dala k narozeninám, a on mě moc podporoval, abych se svojí ženskosti mohla věnovat každý den aspoň chvilku.

Moje děti mi začaly říkat, že jsem moc krásná, že mi to moc sluší. A dokonce mi to říkaly i cizí děti ve školce (např.: „ty máš hezké šaty, čí jsi maminka?“ 🙂 to mě pobavilo moc)

Lidi v okolí o mých změnách nemluvili, ale v jejich pohledech jsem četla

„Co se s tebou děje? Sluší ti to, jsi nějaká hezčí, zářivější!“

A já bych řekla, že najednou i společenštější – nevěřila bych, jaké změny se mohou stát, když se obleču, namaluju a cítím se krásná. Jako bych se vyklubala z nějaké ošuntělé šedé kukly.

Určitě uvědoměním si sebe sama a toho, že já žiju můj život. Já jsem ve svém životě nejdůležitější. Když se sebou já nebudu spokojená, nebude se mnou spokojený nikdo.

Krásně to bylo vidět na mém vztahu s manželem – jak jsem si to uvědomila a začala o sebe s radostí pečovat, najednou se mi dostalo tolik podpory. Až mi přišlo, že je na mě pyšný a říkal všem kolem: „Heč, to je moje baba!“