Nemám žízeň, když se brzo stmívá. Aneb šest slibů, jak nebýt v zimě velbloud

Jakmile se začnou barvit listy na stromech do úžasných barviček a začne u nás na Moravě vinobraní, cítím v kostech, že se tělo začíná pomalu připravovat na zimní odpočinek. Někdy mě přepadnou i klasické podzimní depky. Znáte to…

Místo romantických odpoledních a večerních letních procházek koukáte z okna do tmy, muž je ještě v práci a vy si při hraní s dítětem svítíte a zatahujete žaluzie, abyste nebyla jak ve výkladní skříni. Zima začíná úřadovat. Nemáte na nic náladu, když je takto brzo tma, někdy se ploužíte jako tělo bez duše, jako by vaše energie vyprchala se zapadajícím sluncem.

A co víc? Ještě jedna nemilá věc se mi každou zimu stane…

Nemám žízeň, když je venku chladno a začne se tak brzo stmívat

Možná se vám to taky někdy přihodilo.

Trápí vás špatné svědomí, protože víte, že bez pitného režimu vaše krása nepokvete. Moc dobře si uvědomujete, že vaše pleť bude vypadat unaveně a zbytečně starší. Už tak ráno koukáte, jestli nějaká ta vráska nepřibyla, a teď na vás unavená pleť kouká už po probuzení. A není to bohužel špatným světlem v koupelně.

Jakmile se totiž léto odstěhuje zpátky do teplých krajin a v šatníku začnou dominovat svetry, šály a kozačky, začnete zkrátka méně pít. Prý je to přirozené a netřeba si to vyčítat.

Jenže někdy mám pocit, že jsem jako velbloud, který si skutečně vystačí s málem.

Když pak najednou přijde ten pocit…

Zrovna dnes jsem si v klidu sedla na sedačku v obýváku a koukala na Olivera, jak si s tátou hraje na naší zasněžené terase. Skvělý pohled. Zasnila jsem se a jen tak jsem chvíli byla. A pak ke mně přišly. Začnu je vnímat vždycky, jakmile si věnuji skutečnou a nefalšovanou chvilku klidu.

Signály těla, které se hlásí o slovo

• Tepání v hlavě, jak kdyby mi tam permoníci chtěli vykutat díru.
• Suché a šustivé ruce, které na první pohled vypadají o deset let starší.
• Sucho v ústech a jazyk těžký jak kilové závaží.
• A ten palčivý pocit, že mi něco chybí…

Stává se vám to taky? Sednete si po celém dnu, konečně hodíte nohy nahoru a najednou ve vás hrkne!

Vypila jste za celý den dva hrnky čaje a dvě kávy.

Co s tím?

Zase mám v hlavě tu provinilou myšlenku. Kážu vodu, piju víno. I když hlásám, jak moc je pitný režim nepostradatelný pro krásu, pro pleť, pro naši vnitřní pohodu, v zimě prostě nepiju. Nebo jen minimálně a snažím se to dohnat večer, než jdu spát. Takový nesmysl. Jak chcete dohnat celodenní žíznění?

Když je zima, nemám žízeň

Proto jsem se rozhodla, že se vám přiznám a slíbím, co tuto zimu budu se svým pitným režimem dělat jinak, než obvykle. Třeba mi tento veřejný závazek pomůže ji přežít bez úhony.

A věřím, že inspiruju i některé z vás. Třeba v tom nejsem sama a máte to podobně. Klidně se mě v průběhu zimy zeptejte, jak jsem na tom. A co bude ještě lepší? Přidejte se! Když je nás víc, nebudeme se bát vlka nic. Znáte to. Dobrý kolektiv vás strhne a nikdy vás nenechá ve štychu.

No tak si milé ženy společně upřímně slibme (nemusíte přísahat), že:

Když si těch šest slibů přečtete, nevypadá to tak náročně. Tak si na ně vzpomeňte, až se s klesající venkovní teplotou bude zvyšovat vaše schopnost měnit se ve velblouda. I když jsou velbloudi krásní (jejich řasy by jim mohla závidět leckterá žena), naše představy o kráse budou nejspíš jiné. Nebo se pletu?

Dejte mi vědět, jaký slib byste do zimního pitného režimu doplnila vy. Ráda ho přidám!