PODCAST Chvilka pro sebe #10: Otázky na tělo a odpovědi pro vás – o únavě, dětech, mém muži, podnikání i intuici

Co mi pomáhá na únavu?
Jak změnil příchod dětí náš vztah?
Co mě štve na mém muži?
Jak nechtít být perfektní?
Nebo jak probudit intuici?

Jubilejní desátá epizoda podcastu Chvilka pro sebe je speciální. Její obsah jste vytvořily vy svými otázkami, které jste mi posílaly na mém Instagramu. A že jich nebylo málo! Ptaly jste se na tělo a já jsem vybrala 10 otázek, na které vám v této epizodě odpovím. 

Dozvíte se v ní nejen pár pikantností, ale hlavně jsem se snažila odpovědět prakticky a poslat vám myšlenky a tipy, které vám pomohou v každodenním životě. Tak ať dnešní povídání slouží a přinese trochu relaxu. Budu za vaši zpětnou vazbu moc ráda, tak mi napište do komentářů, ze které odpovědi jste si odnesly nejvíc.

*****

A pro ty, které nemůžete poslouchat, posílám malý výcuc z dnešního povídání v textové podobě. V tom skutečném ale uslyšíte spoustu dalších věcí mezi řádky.

Musím se přiznat, že jsem byla překvapená, kolik dotazů od vás přišlo, fakt jich byla spousta.  Na rovinu, ne na všechny stihnu odpovědět během tohoto dílu, protože si zaslouží určitě víc pozornosti a prostoru. Takže jsem si je napsala do svého zápisníku inspirace a natočím o nich podcast zvlášť. 

Z těch dalších otázek jsem pak intuitivně vybrala odpovědi na otázky, u kterých jsem si říkala, že odpovědi budou přínosné pro většinu vás, které posloucháte, protože se s nimi v každodenních životech nejspíš taky potkáváte nebo mi je píšete opakovaně a teď se nejčastěji týkaly péče o pleť, času na sebe, sebevědomí, partnerství a podnikání.

Vybrala jsem 10 otázek a věřím, že odpovědi na ně vám přinesou inspiraci do každodenního života i péče o sebe.

Tak únavu a nevyspání zná nejspíš každá maminka, takže v tom nejste samy. Mně osobně na to pomáhá jediný.

Vnímat svoje tělo a ladit se na něj fakt každé ráno a vnímat, jak mi je.

Celkově si myslím, že na únavu právě pomáhá péče o tělo – a to nejen zvenku, ale hlavně zevnitř. Takže já osobně dlouhodobě řeším, co do těla dávám. Není to jen o zdravém stravování, ale celkově pomáhám tělu doplňky stravy, protože i když se v dnešní době snažíme třeba zdravě jíst, strava už není tak kvalitní, jak by mohla, proto vnímám právě cestu kvalitních doplňků stravy jako důležitou. 

V kurzu Magicky ženská, který právě teď probíhá jsem taky dostala otázku na to, zda si myslím, že jen zdravá strava stačí. A za mě musím teda říct, že ne. Alepoň tak jak to vnímám dnes tak je dobré tělu pomoct zevnitř.

Ty kdo mě sledujete delší dobu, víte, že už několik let pravidelně užívám zelené potraviny, ty, které jste se mnou prošly kurzem Magicky ženská pleť tak víte i o mém snídaňovém košíku a o tom, jaké superfoods používám pravidelně do snídaní, které pomáhají právě i na pleť. A jinak celkově na únavu a posílení imunity a správného fungování užívám pravidelně vitamíny C, D a teď v době kojení i hořčík a vápník. Snažím se vybírat skutečně kvalitní produkty a pravidelně tak tělo podporovat.

Dál je na únavu samozřejmě důležité taky:

• Vnímat spánek a to, jak kvalitně spíte. I když v noci spím s Adrianem dost přerušovaně, tak se snažit chodit spát dřív, vykašlat se na neuklizenou kuchyňskou linku i když to mám sama ráda, v unavených dnech na tom nelpím. Mně osobně pomáhá to, že Adrian se mnou spí v posteli, takže když se vzbudí na kojení tak většinou velmi rychle zase usnu.
• Během dne mi na únavu pomáhají pravidelné rituály a zastavování se. O smysluplných rituálech v péči o sebe  jsem mluvila v předchozí epizodě podcastu, tak si ji pusťte tady >>
• Když to jde tak si schrupnout i během dne, když děti spí.
• A jinak co mi vždycky pomáhá – tak sdílet to s kamarádkou, většinou se vzájemně podpoříme a milujeme jednu frázi: Je to jenom fáze ☺ Ta pomáhá vždycky.

Tohle je hezká otázka a pěkně navazuje na epizodu podcastu o rituálech. Já je zvládám hezky, protože jsou pro mě prioritou. Vím, proč je dělám, a je to pro mě skutečně kotva během dne. Takže děti jednoduše musí počkat, těch 10 nebo 15 minut je zkrátka nezabije. Naopak mám pocit, že je učím vnímat to, že péče o sebe a čas pro sebe je důležitý a že se tím učí respektu, že maminka má svoje potřeby a že je potřeba, aby byly v rodině uspokojeny potřeby všech. 

Samozřejmě, že když Adrian hodně pláče nebo potřebují něco urgent, tak jdu, pomůžu, ale pak se k tomu svému rituálu zase vrátím. Ať už je to péče o pleť v koupelně nebo snídaně. 

Naučila jsem se taky říkat o pomoc manželovi. Takže třeba nedělní rána u nás často vypadají tak, že si jdu zaběhat a když se vrátím tak si ještě dám sprchu a masku a manžel to s dětmi zvládá. 

Co mi pomohlo a co jsem si uvědomila už s Oliverem:

Péče o sebe je součástí péče o moje dítě a že dlouhodobě jednoduše nemůžu sebe upozadit.

Protože pak jsem nevrlá, nespokojená a unavená a děti to z nás maminek pak cítí. Takže doporučuji začít v tomto ohledu u nastavení uvnitř sebe – ujasnit si, co jsou ty rituály, které chcete dělat, uvědomit si, kolik na ně potřebujete času a ten si jednoduše bez výmluv a bez výjimek najít. Z počátku to bude chtít, aby si rodina i vy zvykly, ale časem to všichni budou brát jako přirozenou součást vašeho života.

Řekla bych, že narození Olivera nás s mužem ještě víc sblížilo a vztah jako takový se nám podařilo posílit. A teď s druhým dítětem to vnímám ještě víc, že se na svého muže můžu spolehnout, opřít se o něj a vnímat, že na to nejsem sama.

Myslím, že je důležité uvědomit si, že děti otevřou spoustu dalších úrovní vztahu a je ještě víc potřeba pracovat na otevřené vzájemné komunikaci a vzájemné důvěře. A to samozřejmě platí i pro vztah, který je bez dětí. Každopádně jak přijdou děti, tak je to pak náročnější, protože unavená není jen maminka, ale i ten tatínek.

Tak je fajn vnímat, že i ten druhý trpí únavou, snažit se vnímat jeho energii, sem tam se zeptat, jak mu je a tu komunikaci nesmrsknout jen na provozní věci ohledně dětí a domácnosti.

No a jinak se snažíme s mužem vymýšlet chvilky pro sebe, i když to teda není zrovna teď jednoduchý, ale vždycky se to nějak vymyslet dá.

Tahle otázka mě pobavila a hned jsem to muži musela říct. Každopádně nejdřív jsem chtěla říct, že mě vlastně až nic tak zásadního neštve, ale pak jsem si řekla, že vás nebudu uvádět do úplné iluze. Neštve mě nic, někdy mě zvedá ze židle jeho smysl pro humor, ale to spíš proto, že mu na všechno skočím.

Ale jinak je náš vztah super a taky máme dny, kdy se nepohodneme, vyměňujeme si vzájemně názory, máme nějaké debaty, ale vždycky se o tom umíme bavit, omluvit se a tak. Možná vám pomůže epizoda o vzteku, kde jsem o těch vzteklých náladách mluvila hodně detailně.

Upřímně musím říct, že se ještě úplně jako dřív necítím a vlastně si říkám, jestli je vůbec možný chtít se cítit jako dřív. Protože ženský tělo těhotenstvím a porodem projde spoustou proměn a u mě osobně se vztah k tělu a respekt a obdiv a vděčnost mnohonásobně zesílily. Zvlášť po druhém porodu vím, jaké je tělo zázrak a co umí a dokáže.

Co se týká vzhledu těla a toho, jak se v něm cítím, tak teď je to něco přes 10 měsíců co jsem po druhém porodu a začínám se cítit ve svém těle zase doma. 

Hodně na něj dbám, zaměřila jsem se oproti srovnání s prvním porodem na cvičení core svalů a na cvičení pánevního dna pod vedením zkušené lektorky a na aktivity jako běh, které miluju a dělala jsem je před porodem, jsem najížděla postupně a s plánem. O tom všem vám brzo zveřejním článek včetně rozhovoru právě s mojí lektorkou Ivou, tak se těšte na víc detailů.

Tak teď to na sebe znovu prozradím, zatím jsem u kosmetičky nikdy nebyla. O svoji pleť se starám sama doma. Trvalo mi to několik let, než jsem si našla svůj systém a pochopila, že péče o pleť má svoje pravidla a je to komplexní systém kroků, které mají svůj smysl, a to nejen v té vnější kosmetické péči, ale v péči o tělo, o mysl i o to, jak reagovat na změny na pleti a jak vlastně v pleti číst. Tenhle systém a souvislosti učím ženy v kurzu Magicky ženská pleť a moc mě těší, že mají výsledky a že mám krásné zpětné vazby, že tahle vědomá péče jednoduše funguje. 

Tím ale nechci říct, že návštěvu kosmetického salonu odmítám, to vůbec ne. Podle mě je fajn, když tuhle péči vezme žena jako něco navíc, něco co dělá pro sebe, pro svůj odpočinek a relax a takto mi to dává smysl. Takže já se už teď těším, až Adrian povyroste a já si taky sem tam to opečování dopřeju.

Hodně otázek, které jste mi poslaly, se týkaly porovnávání se s ostatními, tlakem na výkon a s perfekcionismem. Všechno zvládnout, udělat, všechno mít dokonalé – od úklidu, přes čas pro sebe až nevím po co…

V tomto vás naprosto chápu, taky mám tendence být perfekcionista a tlačit na výkon a musím se v tomto vědomě brzdit. Co mě osobně pomohlo – uvědomit si, co je to perfektní?

Kdo říká, co je perfektní? Kdo to určuje? Jen já sama, nikdo jiný.

A ruku na srdce, když budeme chtít, tak nikdy nic nebude perfektní: 

• Umyjete okna, necháte na tom duši a pak se podíváte z dálky a co uvidíte? Flek!
• Zhubnete 10 kilo, vejdete se do oblečení před porodem a co váš mozek řeší jako první? Povadlou kůži na břiše.
• Máte krásnou pleť, ale před menstruací se vám udělá pár pupínků a co budete řešit? Velmi pravděpodobně ne to, že téměř celý měsíc je vaše pleť v pohodě, ale ten pupínek, co vás před zrcadlem nutí k mačkání…

A mohla bych pokračovat dál. Ale když si uvědomíte, že jste to jen vy, kdo to řeší a hledá dokonalost, tak možná začnete přemýšlet, proč to děláte. A já jsem kdysi v tom svým přemýšlení zjistila, že za tím vším mým perfekcionismem není nic jiného, než strach ze selhání a z nedokonalosti.

U mě se to projevuje hlavně v podnikání, protože tam se spoustu věcí učím a posunuju se krok za krokem vpřed a dál. A je přirozený, že dělám chyby, že něco nevyjde, že se mi spousta věcí nepovede. Jenže jak říká jedna moje dobrá kamarádka: nedokonalé něco je lepší než dokonalé nic.

Takže jak nechtít být perfektní?

Jednoduše si uvědomit, že perfektní není nikdo a perfektnost si vytváříme jen ve svých hlavách. A už vůbec ji nemůžeme chtít po nikom jiným, protože když nejsme perfektní my, proč by měli být ostatní? Je to jen cesta tlaku a nerespektu k sobě i ostatním a ta dlouhodobě nenese ovoce. A je jen na vás, jestli po ní chcete nebo nechcete jít.

Já jsem si tohle téma porovnávání a perfekcionismu napsala na seznam a dost možná ho v dalších epizodách prozkoumáme celé detailněji.

Tahle otázka je moc milá. Protože tohle neumím posoudit. Já jsem totiž začala podnikat v momentě, kdy jsem byla těhotná. První webové stránky jsem sice měla dřív než jsem otěhotněla, ale reálně jsem začala podnikat až v těhotenství, protože to byl čas, kdy jsem dokončila svůj první placený e-book Dokonalé líčení krok za krokem. 

Takže celé moje podnikání je takové moje další dítko a hledám balanc mezi rolí mámy a podnikatelky. A samozřejmě tím, že jsou děti malé, tak je pro mě ta role maminky v tuto chvíli zásadnější a podnikání se musí přizpůsobit. Takže třeba na věci a na tvoření nemám tolik času jak bych chtěla a učím se s tím pracovat.

Kdo máte malé děti tak víte, že sotva si zvyknete na jejich režim – třeba spánkový a říkáte si – skvělé, spí v deset a pak ještě hodinu odpoledne, tak se rázem ze dne na den ten režim změní a vy se musíte zase přizpůsobit.

Takže pro mě je to trénink flexibility a tu díky kombinaci mateřství a podnikání dost bravurně rozvíjím. 

Já jsem vždycky byla člověk, který nemá rád větu „to nejde“. A neměla jsem to ráda ani v momentě, kdy jsem řídila velké týmy lidí a moji podřízení za mnou chodili s problémy. Odpověď „to nejde“ pro mě nikdy nebyla přijatelná a musím říct, že jsem svoje lidi v týmu naučila vždy s řešením přijít – protože vždycky jde něco udělat. Vždycky je aspoň jeden krok, co se ještě může zkusit. 

Takže takto k tomu přistupuji i ve sladění mateřské a podnikatelské role. Vždy se snažím vymyslet, jak s tím naložit. Co můžu dělat jinak, jak si zorganizovat zase jinak čas, jak to vymyslet, aby nám v tom všem bylo dobře. 

Takže vlastně přechod z mateřské role do té podnikatelské a zpět se u mě děje každý den a musím si to hlídat, abych to trochu odlišovala a uvědomovala si, kdy jsem jednoduše máma a musím pustit pracovní myšlenky a kdy je čas zase pustit maminkování a zavřít se někde do klidu a pracovat. Je to každodenní výzva, která mě baví, protože mi to dává životní smysl.

Uvědomit si, že pokud máte 0 peněz, tak to je vaše výchozí pozice a jít krok za krokem pomalu vpřed. Naučit se čekat, být konzistentní v tom, co děláte, jak pomáháte svým klientům, co dáváte světu. A peníze, které vám přinese vaše podnikání krok za krokem přerozdělovat tak, abyste vždycky část peněz do svého podnikání vracela. 

Tohle je krásná otázka, která se v našich životech netýká jen podnikání.

Žijeme v době, kdy chceme všechno hned. Máme pocit, že se stačí rozhodnout, udělat první krok a že už tam za chvíli máme být. Ale takto to nefunguje.

• Spousta žen si koupí permici do fitka, jdou tam 5x a mají pocit, že to nefunguje, tak to vzdají.
• Spousta žen si začne čistit pleť a po týdnu začnou vynechávat, protože je to nebaví a nevidí výsledky hned.
• Spousta žen má pocit, že nejsou dost dobré, když to, co si přejí nedokážou zhmotnit za měsíc nebo dva.

Přestaňme chtít věci hned. Přestaňme chtít úspěch na počkání. Prostě to je cesta, je to proces. A pokud teď nemáte tolik peněz, kolik chcete, tak se u vás jednoduše musí ještě udát pár změn, abyste mohla být člověkem, který má peněz dostatek na vše, co chce a potřebuje. A to znamená pracovat na sobě a ty věci dělat.

Všechny velké věci začínají malými kroky. Ale ne jedním krokem, ale spoustou malých kroků.

Tak nečekejte na až. Nečekejte na to až budete mít tu velkou sumu peněz, kterou potřebujete na své podnikání v ideálním případě. Začněte dělat kroky, které dělat můžete už teď, i když ji ještě nemáte. Udělejte si plán, jak ty peníze získáte, podívejte se, kdo vám může pomoct, jak to můžete vymyslet. Hledejte řešení a dělejte každý den malý krůček vpřed. A nečekejte, že to bude za měsíc nebo dva hotové. Je potřeba trpělivost, odhodlání a užívat si ten proces.

Moc krásná otázka, kterou jsem vybrala na závěr. O intuici a vnitřním hlasu se hodně v poslední době mluví. A často si ho spousta žen plete s vnitřním monologem, který vedete samy se sebou ve své mysli.

Přesto všechny z nás máme ten vnitřní hlas, naši intuici, sílu a vědomí, které nás vede cestou, kterou si naše duše vybrala. Jenže spousta žen je od tohoto hlasu odpojená, jednoduše ho přes ten vnitřní monolog neslyší. 

Jedou v kolečku, dělají věci ze zvyku, jedou na autopilota a diví se, že je těžké najít spokojenost a že v životě nedělají věci, které je baví. Přitom už dávno ví, že je nebaví, ale pořád je dělají. A právě ten vnitřní pocit, který vám říká, že je čas na změnu, je mnohdy právě naše intuice. 

A nejjednodušší krok pro to, jak ji více vnímat, je zpomalit. Jen tak více být. Ztišit ten svůj vnitřní monolog, zpomalit, dělat věci vědomě a pozorovat, jak se při nich cítím.

A to zpomalení může znamenat i učení se nic nedělání, odpočívání a jednoduše bytí v přítomnosti. Nenechat naši mysl pořád někde běhat – ať už v minulosti nebo v budoucnosti, ale být tady a teď vnímat co se děje, být bdělí.

A právě ta bdělost, zpomalení a vnitřní klid – to je cesta, jak více svoji intuici slyšet, vnímat, jak se s ní více spojit. Chápat víc, kým jsem, mít se víc ráda a dovolit si nehonit se v kolečku a tlačit na výkon, ale žít víc s respektem sama k sobě a vnímat, co nám ten vnitřní hlas našeptává. A když už ho uslyšíme, tak se nebát a udělat to, kde to volání slyšíme…

Tak teď už za necelý měsíc budu mít narozeniny a bude mi 37. A když jste se takto zeptaly, tak vám prozradím, že na narozeniny pro vás zase vymyslím nějaký milý dárek, tak se těšte.

A nakonec vám chci říct, že věk je jenom číslo a že není potřeba se ho bát. Myslím si, že když se ženy naučí vědomě o sebe pečovat a vnímat se, pečovat o tělo, mysl i o Duši, tak je to krásné stárnutí s jakousi lehkostí a grácií. Tak to nám na závěr té dnešní jubilejní epizody všem přeju.

Děkuji, že jste poslouchaly, děkuji za všechny vaše otázky, mám z nich radost a budu moc ráda, když mi napíšete, jak se vám ta dnešní epizoda líbila a jestli z těch kulatých jubilejní mám udělat takovou malou tradici.

Mějte se krásně, jestli ještě nejsme ve spojení na Instagramu, tak je nejvyšší čas to napravit, najdete mě tam když zadáte magicky ženská přímo tady >> 

Mějte nádherný den a ahoj!

Míša