Probouzím se a jsou tady. Motýli. Ano, přesně ti motýli v břiše, co se objeví jen v těch zásadních momentech vašeho života. V našem pokoji vytváří závěsy ještě příjemné přítmí a z terasy slyším hlasité zpívání tropických ptáků a burácení vln oceánu.

Vždycky jsem snila o svatbě jako z romantického filmu. Takové té, co máte knedlík v krku a potají hledáte kapesník. O svatbě, na kterou nikdy v životě nezapomenete a každá vzpomínka na ni vás znovu a znovu chytne za srdce.

Hodně dlouho jsem se bála světu část své romantické duše ukázat. Co si budeme povídat, když sedíte v kině, v jedné ruce popcorn a druhou vám tiskne kluk, co vás právě pozval na první rande, snažíte se všemožně hledání kapesníku a utírání nudlí u nosu vyhnout. Tak jsem se celý život snažila, aby ty moje slzy dojetí nebyly nikdy vidět. Snažila jsem se potlačit ženskost a to, co k ní přirozeně patří.

Nikdy neříkej nikdy

Už v pubertě jsem si ale do hlavy zasela myšlenku, že až se jednou budu vdávat, budu mít svatbu ve vinici (aby měl táta vinař radost), s výhledem na Pálavu, protože hodná holka z Moravy by to tak přece „mít měla“. Bude tam spousta kamarádů, potečou hektolitry vína a piva a vlastně to bude taková velká nezapomenutelná párty. Jen jsem si vždycky říkala, že si moc přeju si to všechno pamatovat. A ještě jedno velký přání jsem měla. Aby to bylo všechno bez stresu a všichni si to užili.

Na to nevyslovený romantický přání mé duše, jsem nezapomněla, ale neměla jsem odvahu snít tak velké a nádherné sny. Myslela jsem, že to přání jednou umře se mnou a sama sebe přesvědčovala, že tohle patří jen do romantických filmů.

Místo vinice svatba na pláži

Když se mi ON na zámku Chateau Mcely v dubnu podíval do očí a do dlaně položil prstýnek, moje ANO rozvibrovalo snad každičkou buňku v mým těle.

A teď tu ležím daleko od Pálavy a vinic jižní Moravy a koukám na ně. Na dva muže mého života, kteří vedle mě ještě tiše spí. Jeden oslavil nedávno dva roky a druhý se už za pár hodin stane mým manželem. Jsem jen krůček od magického momentu, na který budu vzpomínat celý život a jsem nám oběma nesmírně vděčná.

My dva a naše láska na prvním místě

Vděčná za to, že jsme si dovolili dát sami sebe na první místo. Dovolili jsme si vzájemně ukázat ta nejtajnější přání a zákoutí naší duše a říct svým společným snům ANO.

Dovolili jsme si poslouchat sami sebe a porušit snad všechny tradice. Dovolili jsme si neposlat svatební oznámení, nikoho na naši svatbu nepozvat, nepéct koláče, neplánovat zasedací pořádek a ani večerní zábavu. Rozhodli jsme se naše životy a duše propojit na místě, které máme oba nejraději – na pláži s horkým pískem s výhledem na širý oceán.

O našich plánech jsme řekli jen hrstce nejbližších a odjeli jsme se vzít do ráje

Mohlo by se možná zdát, že to nebylo lehké rozhodnutí, protože jsme svatební den oslavili sami bez rodin a blízkých duší. Ale my jsme měli od první chvíle jasno. Věděli jsme, jak tento vzácný a důležitý den chceme společně prožít. Věděli jsme, co pro nás oba svatba znamená a co má do našeho vztahu a života přinést. Byli jsme si jistí, že když budeme sami k sobě pravdiví a budeme poslouchat svoje srdce, stonásobně se nám to v manželství v dobrém vrátí. Chtěli jsme ten okamžik věnovat sobě navzájem, a to se nám úžasně povedlo.

Burácení oceánu, horký písek pod bosýma nohama, svatební hedvábné šaty vlající ve větru.

Jen my dva a Oliver. Den o nás a pro nás

Chvíli nám i pršelo štěstí a pak zapadající slunce na obloze vykouzlilo podívanou, ze které přecházel zrak. Přesně podle našich představ, s láskou a úsměvem, s pokorou a otevřeným srdcem, s lehkostí, bez stresu a pochybností, s vědomím, co si ve společném manželství přejeme. Náš svatební den byl úžasný a budeme na něj s vděčností vzpomínat celý život.

Svatba je pro nás přechodovým rituálem, ve kterém společně prohlubujeme kořeny vzájemné lásky, úcty, respektu a porozumění. Rituálem, ve kterém vniká nová energie společné rodiny a života. Rituálem, ve kterém posilujeme společné štěstí, pravdivost a vzájemné plynutí. Je to den jen o nás a pro nás.

Jsem vděčná, že jsme si dovolili prožít ne jeden den, ale dopřáli jsme si sami pro sebe dva týdny hlubokého klidu, rozjímání, povídání, objímání a naprostého zpomalení v úžasném ráji.

Ti z vás, kteří by nejspíš na vinici byli s námi, jste s námi naši svatbu na pláži prožili v našich myšlenkách. Bylo to skvělý a děkujeme Životu za všechno, co nám dovolilo dojít až do tohoto silného a magického momentu.

Moc bych si přála…

Možná máte i vy svoje nevyslovené sny, touhy a přání a myslíte si, že si je s sebou vezmete do hrobu. Přála bych si, aby tohle sdílení podpořilo vaši odvahu plnit si i ty nejtajnější sny.

Nikdy neříkejte nikdy. Když si něco skutečně přejete, celý Vesmír se spojí, aby vám to splnil. Dejte sebe na první místo a dovolte si to. Jste tím nejdůležitějším člověkem, který si to zaslouží.

A vím, že jsou mezi vámi romantičky jako já a že vás nejspíš zajímají detaily, jak probíhá svatba na Mauriciu. Tak je s láskou sdílím a věřím, že doletí přesně k těm srdcím, která si své ANO chtějí říct na své vysněné pláži.

Jak probíhá svatba na Mauriciu?

Procestovali jsme každý zvlášť i společně hodně koutů světa na vlastní pěst a na cestách zažili spoustu dobrodružství. Ale pro to svatební jsme zvolili jistotu, zkušenosti a spolehlivost svatební agentury.

Pro výběr země pro nás bylo důležité nejen to, jak na nás působí, ale především fakt, že naše svatba na pláži bude právně platná i u nás a nebude potřeba organizovat žádný další úřední obřad. A to svatba na Mauriciu splňovala. Předem bylo potřeba doložit jen do angličtiny soudně přeložené duplikáty rodných listů. Vše ostatní už jsme řešili přímo na místě.

Od prvního dne jsme se cítili jako v bavlnce, naprosto dokonale opečovaní. Dostalo se nám maximální podpory svatební koordinátorky hotelu i delegátky agentury, která nás hned den po příjezdu doprovodila na dva úřady, kde bylo potřeba vyplnit svatební formuláře.

Během relaxování a ladění se na svatební den jsme prochodili nádherná zákoutí hotelového resortu a nasávali jejich atmosféru. Nakonec jsme si místo pro svatební obřad vybrali sami a svatební altán nechali postavit na pláž mezi čtyři kokosové palmy s výhledem na širý oceán.

Samotný svatební den plynul romanticky už od rána. Skvělá snídaně, procházka kolem pláže po cestě zpět, smích i slzy. Spousta emocí a pocitů, které jsme společně sdíleli v plné síle. V jednu hodinu jsem se šla nechat učesat a užít si čas a rozjímání ve společnosti mauricijských žen.

Když jsem se pak oblékala do hedvábných svatebních šatů a do ruky brala květinu z tropických květů, proběhla mi hlavou celá ta životní cesta. Co všechno se muselo stát, abych došla až sem. Co všechno jsem musela zažít, pochopit, procítit, přijmout, abych tu dnes mohla stát a udělat další krok ve svém životě.

Už tisíce let…

Když jsem za doprovodu hudby kráčela kolem spícího Olivera k oltáři, před kterým čekal Tomáš, věděla jsem, že na tento moment moje duše čekala dlouhou dobu. Aby se ponořila do romantické atmosféry a celá celičká se v ní vykoupala a nasála do sebe tu důležitou esenci pro ženský život.

Obřad probíhal v angličtině a v angličtině jsme si opakovali i vzájemné svatební sliby. Burácelo kolem nás moře, vítr mi foukal do vlasů a v pozadí hrála naše oblíbená hudba. Dívali jsme se vzájemně do očí a cítili, že tento okamžik by žádná slova nepotřeboval. Stačilo by jen tak společně být, mlčet a vnímat jeden druhého.

Po obřadu jsme rozkrojili svatební dort, připili šampaňským a udělali pár svatebních fotek. Čekala nás romantická večeře na pláži při svíčkách a s noční oblohou nad námi. A pak už jsme jen tak byli, smáli se a povídali a šeptali si vzájemně přání, kterými chceme náš společný nový Vesmír naplnit.

Naše svatba v ráji na pláži odstartovala další etapu společného soužití. To, jestli náš společný život bude rájem, je naše každodenní volba. Přijímáme ji v plné síle a víme, že to rozhodnutí milovat se, podporovat lásku a vzájemnou úctu v každodennosti, s tím, co život přináší, je jen a jen v našich rukách.