Ani nemusím zavírat oči a vidím to jako dnes. Je rok 2014 a kolem sebe slyším šumění jako v úle. Energie 400 žen okolo mě a úchvatná atmosféra Mahenova divadla v Brně mnou prostupuje skrz na skrz. Hudba, tanec, sdílení, slzy, otevřenost, nové myšlenky a spousta AHA momentů pro moje hledající srdce.

Moje první setkání s duší divadla plného žen

Moje první setkání s duší projektu Ženy ženám.

Ještě dnes, když oči zavřu a v mysli se vrátím do té doby, cítím ten váhavý pocit, kdy jsem se rozhodovala, jestli jít právě sem. Mezi tolika ženami jsem poprvé a není mi to vlastní. Další dvě velké akce v mém kalendáři se na mě dívají trochu naštvaně, ale já si vybrala.

Ženy ženám živě 2014, před Mahenovým divadlem

Vesmír mě vede sám

Můj rozum v tu chvíli nechápe nic a já se s důvěrou nechávám chvíli vést. Ten pocit si za poslední rok dovoluji po několikáté, ale ještě pořád se trochu bojím nechat vše jen tak plynout.

Je to necelý rok, co bydlím poprvé v životě sama, a ještě si pořád v mysli často přehrávám den, kdy jsem zmateně koukala do zdi a slzy mi tekly po tvářích proudem. Konec. Rozchod. Zmuchlat a zahodit 12 let společného života, přátelství, zážitků, ale taky bolesti a nedorozumění.

Být pravdivá sama k sobě a nechat to jít

Jsou momenty v životě ženy, kdy to nejde jinak. Kdy je ta jediná a nejsprávnější cesta být pravdivá hlavně sama k sobě.

Před pár měsíci jsem se vrátila z téměř měsíční cesty po Indonésii, kam jsem se vydala v důvěře sama jen s krosnou na zádech a cítím, že je potřeba se dál nechat vést a důvěřovat něčemu většímu, než jsem já.

Indonésie, Borobudur, říjen 2013

Důvěřovat tomu, čemu se říká ŽIVOT

Tak teď jsem tu.

Ve správný čas, na správném místě. Obklopená stovkami žen, vnitřně rozložená natolik, že už to vlastně víc nejde. Teď se můžu začít skládat znovu kousek po kousku. Začít skládat moje nové JÁ.

Nové JÁ, které si bude vážit sama sebe, bude žít v souladu a pravdivě, dokáže hýčkat nový vztah, který je křehčí než poupě. Nové JÁ, co bude mít odvahu žít naplněný život, který bude dávat smysl v každodenních maličkostech, ze kterých se skládají dny, měsíce a roky.

Ten den pro mě byl velkou křižovatkou

Křižovatkou, na které jsem se mohla vydat několika směry, které vlastně dokážu pojmenovat až dnes, po letech.

Mohla jsem si jít užít koncert s přáteli, opít se do němoty, utlumit bolest a na všechno na chvilku zapomenout. Mohla jsem se zúčastnit velké výroční akce jedné multilevlové společnosti, na kterou jsem měla zaplacenou vstupenku, a možná byste nikdy nenavštívily moje stránky, protože by se můj život nejspíš ubíral úplně jiným směrem.

Přitáhlo mě Mahenovo divadlo a síla ženské duše. Síla projektu Ženy ženám.

Ženy ženám živě, 2014, Mahenovo divadlo, Zdroj: foto archiv Ženy ženám

Ten den přinesl spoustu slz i světlo

Ten den přinesl spoustu slz, spoustu velkých uvědomění a bolavých myšlenek. Ale zároveň přinesl inspiraci, smích, nová témata a nové obzory. A taky to nejdůležitější – světýlko na konci tunelu. Inspiraci, jak silná může být komunita žen, jak silné může být vzájemné sdílení, když je v něm pravda a potřeba sdílet to, co je naším darem.

Byl to den, který mi ukázal, že je možné žít jinak.

Přinesl mi víru, že kolem sebe můžu mít naladěné ženy a můžu žít tak, abych s tím byla v souladu. Poznávat svoji ženskou duši a chápat, co se uvnitř mě děje, aniž bych se trápila, přetvařovala a hrála hru, kterou pro mě do té doby život byl.

Po dni stráveném v Mahenově divadle jsem v posteli před usnutím nechala přicházet ženskou inspiraci skrze články na blogu, ale za pár měsíců jsem opět chtěla být součástí a cítit to souznění ženských duší naživo.

Milionová žena, podzim 2014, Zdroj: Archiv Ženy ženám

Zlaté konfety a svoji Milionovou ženu mám dodnes v peněžence

Kdybyste mi tehdy v Mahenově divadla řekly, že za pět let budu sama svým příběhem inspirovat tisíce žen a sdílet s nimi svoje myšlenky a tvorbu, že napíšu a vydám knihu o vědomé ženské kráse, kterou přečte víc jak 7500 žen, a že skrze online kurzy provedu stovky žen, přísahám, že bych před vámi snědla prázdný talíř, než bych tomu věřila.

Ale když jsem za pár měsíců (na podzim roku 2014) na živé akci Milionová žena tančila společně s dalšími 200 ženami na závěrečnou píseň a se slzami dojetí v očích děkovala poprvé Alici Kirš osobně, už jsem věděla, že se mění vše.

Milionová žena, podzim 2014

Milionová žena, podzim 2014

Dělat svět krásnějším místem pro život

Změnilo se toho tolik a dnes chci Alici poděkovat znovu. Díky projektu Ženy ženám jsem poznala ženy, které jsou dnes důležitou součástí mého života. Poznala jsem blízké duše, které do mého života měly přijít, abych mohla sdílet své dary se světem a šířit dál svoje poslání – dělat svět krásnějším místem pro život, díky tomu, že pomůžu ženám zářit a změnit postoj ke své kráse.

Poznala jsem upřímnou chuť tvořit na základě lásky a jsem za to nesmírně vděčná.

Od roku 2014 jsem se s Alicí i s Ženy ženám setkala mnohokrát a jsem vděčná, že jsem sama mohla přispět a šířit myšlenku ženské podpory dál. Užila jsem si živá setkání, spousty akcí, na kterých jsem ženy líčila, užila jsem si další tančení na Ženy ženám živě, přispěla jsem do Klubu svou přednáškou o ženské kráse.

Každý konec přináší nové začátky

Když jsem se poprvé dozvěděla, že se Alice rozhodla projekt Ženy ženám ukončit, zase mi bleskla hlavou ta silná myšlenka.

Být pravdivá sama k sobě a nechat to jít!

Být sama k sobě pravdivá je ten nejdůležitější úkol našeho ženského života. Nehrát hry na „měla bych“, nedělat věci proto, že se od nás očekávají, nenutit se do věcí, které nám už nedělají radost.

Obdivuji všechny ženy, které to zvládly. Být pravdivé samy k sobě a nechat to jít.

• Nechat práce, která už je nebaví.
• Přestat dělat věci, které nepřináší radost a začínají bolet.
• Opustit vztah, který nefunguje.
• Opustit kamarádství, protože se cesty rozešly.
• Nechat plavat staré křivdy.
• S láskou ukončit projekt, který sledují desetitisíce žen a udělat další krok ve svém životě.

Být pravdivá sama k sobě a nechat to být vnímám jako jednou z největších životních výzev

Vím, jak je těžká a vím, jak někdy bolí. Vážím si každé z vás, která tuhle volbu vědomě právě dnes nebo v minulosti udělala nebo ji teprve udělá.

Vážím si duše Ženy ženám i Alice, že je pravdivá sama k sobě a dokáže s láskou a odvahou nechat jít to, co za uplynulých sedm let vytvořila. Ukončit jednu etapu, aby mohla přijít nová.

A tak naposledy děkuji duši Ženy ženám za to, že spojila tolik krásných bytostí dohromady, posvítila desetitisícům žen na cestu životem, inspirovala je a otevřela uvnitř ženských srdcí komnaty, o kterých dříve netušily.

Thajsko, Kho Phi Phi, březen 2018

Věci se dějí, jak se dít mají. Naše srdce nás vede, nechejme se!

Tak nám všem upřímně přeju, ať máme otevřený oči i uši, abychom to volání našeho srdce slyšely a ať máme vždy dost odvahy a na to, podívat se sama sobě do očí, být pravdivá a nechat to jít.

S láskou Míša