Aneb mých pár dní s instalatéry a bílým prachem. A taky důležitá dvě slova, kvůli kterým vám ten příběh píšu a moc si přeji, aby vám příště pomohla, až budete mít pocit, že jste chvilku před zhroucením.

Začalo to nevinným zazvoněním na dveře o půl třetí odpoledne. Naštvalo mě už samotý zazvonění. Oliver totiž právě usnul. Za dveřmi chlápek v ušpiněných montérkách prstem na zvonku visel, jako by se mu tam ten prst snad přilepil.

Snažím se o úsměv, ale nejspíš nevypadá moc upřímně.

„Dobrý den, hledáme havárii vody, jsou vytopené sklepy a taky je voda v jednom bytě v patře pod váma.“

„Jasně, pojďte dál, nám tu nic neteče,“ slyším samu sebe, jak docela mile odpovídám. Projde celý byt, pustí vodu v koupelně, zkontroluje dřez v kuchyni i technickou místnost s pračkou. Děkuju, říká, když odchází.

S radostí zavírám dveře a dodávám: „Když budete ještě něco potřebovat, tak zazvoňte. Ne, vlastně jen klepejte, syn konečně usnul.“

Zavírám a sedám k počítači, protože chci odpovědět na úžasné komentáře a sdílení žen v kurzu Magicky ženská, který právě začal a začíná uvnitř ženských duší otvírat dávno zapomenuté dveře vnitřní krásy.

Sotva dosednu na židli, je to tady: „Ťuk, ťuk, ťuk!“

To snad ne!

Tentokrát hledá důkladněji. Jak pes, co čmuchá nějakou drogu, ale nemůže nic najít. Trvá to půl hodiny. A pak se to stane. Najde ji. Poruchu pod naším sprchovým koutem a bazén vody, který se pod jeho zazdněnou částí udělal. Voda si začala hledat cestu ven.

A u nás začalo drama jako v detektivce. Najednou v bytě byli chlápci tři, mluvili přes sebe, dělali díru pod vanu a zkoumali sprcháč a řešili, co s tím vším budou dělat. A do toho tam stála já ve svých oblíbených bavlněných šatech a koukala jak péro z gauče. Snažili se mi něco vysvětlovat, ale můj mozek nechtěl spolupracovat. Omlouvám se, pánové.

Co se tady jako děje?

Když jsem si uvědomila, co všechno se náš sprchový kout rozhodl způsobit, dělalo se mi trochu šoufl. Do toho se vzbudil Oliver, takže si asi umíte představit, jak vypadala moje nálada. A to jsem ještě netušila, co přijde dál.

Zkrátím to.

Muselo se řezat do kachliček. A ne jednou. Koupelna mimo provoz dva dny a všude po bytě bílý prach. Tak jemný, že si sednul i na listy kytek a seděl tam jak pecivál. Nebyl to hezký pohled, zvlášť, když jsem si uvědomila, že to musím dát do kupy.

Měla jsem chvíli pocit, že se zhroutím. Do toho mi totiž na stole doslova tepalo na dokončení několik pracovních projektů, které měly být během dne hotové. Zachránila mě kamarádka. Někdy vám k záchraně stačí jedna věta. Tahle tentokrát pomohla mně:

Nepokoušej se to uklidit sama!

Napsala to takovým stylem, že mi to došlo. Je čas přestat si hrát na hrdinku a konečně si to dovolit. Dovolit si říct o pomoc.

Vsadím se, že to znáte moc dobře taky. Jsou dny, kdy vás to zavalí. Spousta úkolů, povinností, starání se o domácnost, o děti, vaření, uklízení, práce, podnikání, nové projekty, které mají termín dodání. Jedete na doraz a čas na sebe hledáte s vypětím všech sil.

A najednou do toho všeho přijde něco nečekaného. Špatná zpráva, něco, co vás bolí, nečekaná havárie, nečekaná situace, která je tou poslední pořádnou kapkou do toho rybníku, ve kterým se vaše trpělivost ztrácí.

Proč já? Proč zrovna teď? To se sakra nemohlo stát jindy?

Chce se vám brečet, nadávat, máte pocit, že vaše nervy už nesnesou ani kapku navíc. Nemáte jen pocit, vy to víte.

Chcete na to najít lék?

Začněte oslavovat

Myslíte si, že už jsem z toho blázen, co? Jenže já se nezbláznila. A moc si přeju, abyste vám přesně tahle dvě slova prolítla hlavou, až budete v tom stavu, který dobře znáte a budete se cítit na zhroucení.

Na chvilku se v tom všem zastavte a začněte v duchu (nebo i nahlas) oslavovat.  Nemusí to být oslava, která vám vezme spoustu energie, ani tím nechci říct, že máte rozdělat první láhev, kterou potkáte a vypít ji do dna. (Věřte mi, to okno, co bude následovat, vaše problémy nevyřeší. To mám vyzkoušené na vlastní kůži.)

Oslavujte jinak

Zastavte se. Nic neřešte a dejte si minimálně deset minut jen v klidu pro sebe (pokud nebudete mít rozbombardovanou koupelnu, klidně se tam na těch deset minut zamkněte). Potřebujete totiž klid na dvě věci:

1. Na dýchání.
2. A na jiný úhel pohledu.

Když se totiž pořádně nadechnete, připomenete si jedno. ŽIJETE

Ano, ještě jste neumřela a pořád tu jste! A máte možnost věci okolo sebe měnit. Už to vnímám jako velký důvod k oslavě, ale chápu, že pro mnohé z vás to možná zní příliš pateticky.

Takže tím to nekončí. Jak se nadechnete, uvědomte si, že teď je volba jen na vás. Buď se postavíte do role oběti a začnete obviňovat všechny okolo včetně těch, které neznáte (u nás by to mohli být třeba řemeslníci, co ty odpady v koupelně udělali fakt blbě). Nebo na to půjdete jinak.

Změňte úhel pohledu

Můžete se totiž rozhodnout pro druhou cestu. Cestu tvůrce svého vlastního života. Pro postoj, kdy se rozhodnete i v těch sra*kách (pardón, nějak nemůžu najít jiné slovo) najít smysl pro sebe samotnou.

Když jsem se takto zastavila v tom všem nepořádku okolo sebe já, došlo mi, že důvodů k oslavě mám hned několik:

• Náš byt bude uklizený do posledního puntíku a nemusím to už pořád odkládat.
• Překonala jsem sama sebe a udělala obrovský krok vpřed. Řekla jsem si bez výčitek o pomoc a zaplatila si paní na generální celodenní úklid včetně mytí oken. Krok, o kterém vím už několik měsíců, že by mi pomohl, ale pořád jsem ho odkládala, protože jsem to sama ve svých očích brala jako selhání (jo, pořád mám tendence jako hrdinka zvládat všechno sama. Pořád se učím!)
• Ten stejný den jsem poslala s láskou do světa kurz Magicky ženské sebevědomí, který jsem točila v Thajsku. Je takovou úžasnou kouzelnou skříňkou, která vás naučí 15 snadných technik nejen z mé manažerské praxe, jak si kdekoli a kdykoli každý den zvýšíte sebevědomí a sebejistotu.No uznejte, tohle když žena umí,  je to ohromná úleva. (Jestli ji chcete zažívat i vy, tak klikněte sem >>) I přes havárii v bytě mě polila velká vlna vděčnosti.
• Havárie mě vytrhla ze zajetých kolejí a stereotypů a dovolila mi se v klidu podívat na celou situaci jinak a najít věci, které chci změnit.
• I přes všechny nečekaný události jsme si nakonec nenechali zkazit radost, dodrželi naše plány, zajeli si na kafe a pak si užili společně čas na naší terase, kterou jsme nechali nádherně rozkvést.

To vše jsou velké důvody k oslavě a já se vsadím, že i vy v těch vašich situacích dokážete najít minimálně jeden, který stojí za to oslavit, protože váš život posune o krok dál.

Najít aspoň jeden důvod k oslavě neznamená, že začnete dělat, že problém přestal existovat. Ani nečekejte, že se ta situace jako mávnutím kouzelnýho proutku zlepší, že zmizí bolest, nervy a stres. Řešení chce mnohdy čas a je to v pořádku.

Najít důvod k oslavě znamená uvědomit si, že svoje reakce a postoj máte vždy ve svých rukách a vždycky si můžete najít aspoň jednu jedinou věc, kterou se z toho všeho naučíte. Oslavujte, vy jste tvůrce!

***

Přeju vám, ať oslavujete i bez vytopených sklepů a rozřezaných kachliček. Hlavně vám ale přeju, ať si svoji roli tvůrce užíváte s otevřenou myslí i srdcem.
Míša