Možná znáte ten pocit, kdy si tak naštvaně sama pro sebe řeknete:
„Bože, kdybych na sebe měla víc času! To bych stihla třeba chodit cvičit, stihla bych si udělat čas na péči o sebe, o svoji pleť, o svoje vlasy anebo bych si prostě stihla jen tak sednout a přečíst knížku a nic nedělat.“
Přepadá vás často? Tak si pusťte video, prozradím vám dvě kouzelná slova, díky kterým už ho zažívat nebudete!
Možná to zažíváte taky…
A možná když jste v tom pocitu a jste taková naštvaná a zklamaná, tak možná těm ženám, které tvrdí, že si stíhají dělat čas na sebe při péči o rodinu, při zaměstnání, při podnikání, tak jim nevěříte a říkáte si:
To je blbost, to prostě nejde.
Pokud jste zažila někdy tyhle pocity a máte dojem, že z toho nejde ven, tak vás možná dělí jen malý krůček od toho, aby se vám to skutečně povedlo. A tím malým krůčkem mohou být dvě kouzelná slova, která ve svém slovníku určitě máte, ale možná jste na ně jenom zapomněla.
Tahle dvě kouzelná slova skutečně udělají ve vašem životě zázraky. A to neplatí jenom o kráse, platí to všeobecně ve vašem životě. Ale když se budeme držet krásy, tak právě to je oblast, ve které se slovo plánování i slovo začít dost často vynechávají.
Plánovat péči o sebe je něco, co prostě ženy moc často nedělají.
My ženy si samozřejmě děláme seznamy, my plánujeme velmi dokonale a jsme prostě multifunkční. Ruku na srdce dámy, kolik z vás má před sebou na stole seznam, kde máte minimálně deset nebo jedenáct položek, co je potřeba udělat – nakoupit, vyprat, vyžehlit.
Podívejte se na ten seznam a koukněte, kde je tam napsáno: „Udělat si pro sebe chvilku a dát si nohy na stůl.“
Spousta z nás má strach to tam jenom napsat a máme pocit, že když to tam napíšeme, tak budeme málo výkonné v domácnosti, málo výkonné v zaměstnání, že budeme namyšlené a nafiflené…
Taky jsem tomu nevěřila, dokud jsem si sama na sebe nezačala ten čas plánovat.
Takže první slovo, které vás dělí od spokojenosti, je slovo plánování. Napište si do svého diáře jeden den v týdnu, kdy si uděláte hodinku nebo půlhodinku jenom pro sebe a napište si, co v té hodince chcete udělat.
A ta druhá kouzelná věc?
Já si moc dobře vzpomínám na moment, kdy jsem odjížděla do Indonésie a strašně dlouhou dobu jsem říkala, že musím začít běhat. A jak se blížil termín odjezdu, tak jsem si říkala: „Ale sakra, už musím začít běhat, protože jinak nezvládnu vylézt na ty sopky! Nezvládnu to fyzicky!“
A tak jsem jednoho dne přestala jenom mluvit a mít to jen ve svých snech a skutečně jsem nařídila na pátou hodinu ráno budík. Ráno jsem se probudila se šílenou bolestí hlavy, ale i přesto jsem obula tenisky a vyběhla jsem.
Ten pocit, který jsem měla v momentě, kdy jsem doběhla po hodině zpátky domů, byl nepopsatelný.
A právě možná i vy se ochuzujete o nepopsatelné pocity, pokud o těch věcech jenom mluvíte a neděláte je. Takže ať už chcete začít: