Jen tak ležet na pláži a poslouchat, jak vlny naráží do břehu, dopřát si masáž, procházku v přírodě, návštěvu kosmetičky nebo oblíbené kadeřnice, čtení knížky s čajem v ruce, horkou vanu s vůní levandule. Nebo jen tak dovádění s dětmi uprostřed letně rozkvetlé louky?

Krásná představa odpočinku, to se nejspíš shodneme. Vsadím svoje boty (jedny nebo i dvoje), že se vám minimálně jednou rozzářily oči, jen když jste si to právě teď představila.

Mít víc času na sebe, cítit se uvolněněji, jen tak být a odpočinout si. Hledáme často příčiny, proč nám to nejde a snažíme se měnit to, jak samy sebe organizujeme, jak plánujeme a těšíme se mnohdy na víkend nebo na dovolenou, až budeme mít chvilku na sebe.⁣

Čas pro sebe i odpočinek. Tolik žen po něm touží!

Je naprosto úžasné, že při setkání s vámi – ať už naživo, ve facebookové skupině Magicky ženská nebo v online kurzech slyším a čtu, že si jej dopřáváte čím dál častěji. Konečně! Vždyť abychom jako ženy mohly dávat energii všem okolo, musíme ji nejdřív dopřát samy sobě.

Jenže…

Jestli jste si v duchu povzdechla a trochu kývla hlavou, protože se vám to minimálně jednou v životě stalo, je tohle článek přesně pro vás. Nejen, že pochopíte, kde je zakopaný pes, hlavně si odnesete super techniky pro uklidnění myšlenek, které můžete rovnou vyzkoušet.

Proč vám odpočinek nefunguje, tak jak byste chtěla?

I když jste sama se sebou a máte čas jen pro sebe, neumíte vypnout! Neumíte si odpočinout od myšlenek a toho, co vám lítá v hlavě.

A upřímně – v takovým případě můžete mít času pro sebe třikrát víc, ale odpočatě se nejspíš stejně cítit nebudete. Často je naším největším problémem hlavně jedna zásadní věc.⁣ Fakt, který vám připomene každý buddhistický mnich, protože je to jedna z klíčových věcí, které se ve svojí mnišské praxi učí.

Často jednoduše MOC PŘEMÝŠLÍME

Hlavně my ženy. ⁣Furt nám jede hlava a něco nám v ní nekontrolovaně lítá. Místo abychom vyplnuly myšlenky a hledaly ticho a prázdno, věnujeme energii někam, kde nám utíká. Plýtváme jí na přemýšlení nad věcmi, které neovlivníme, plníme si svoji mysl myšlenkami na to, co bylo, co bude nebo co by mohlo být.

Přemýšlíme, vymýšlíme, kombinujeme, plánujeme. Přitom teď nic z toho není potřeba.⁣

Sama se do těchto situací dostávám a dává mi někdy pořádně zabrat dostat se zpátky do reality. Do tady a teď. Jen tak být a soustředit se maximálně na jednu věc.⁣

Na pití kávy.⁣
Na chuť sladkýho šťavnatýho melounu.⁣
Na pohlazení pro Olivera.⁣
Na zpěv ptáků při východu slunce.⁣
Na svůj dech, když mě někdo vykolejí.⁣
Na vaření jednoduchý italský večeře a na uklízení ze stolu po ní.⁣
Na vůni levandule, když se zrovna procházím po levandulovým poli a na ten nádhernej výhled na Pálavu, kterej mi připomíná moje kořeny.⁣

Když neumíte vypnout hlavu

Jak totiž velmi často vypadá naše ženská realita? Možná, jako ta moje v jednom horkém dni na jihu Thajska. Myslím, že v ní totiž poznáte i tu svoji třeba na Šumavě, na chalupě, v Chorvatsku nebo v malé vesničce Horní Dolní.

Právě v Thajsku, když se procházíme po rozpálených uličkách a zahneme do jedné postranní ulice, najednou na sebe oba s mužem mrkneme. Beze slov pochopíme, co se nám oběma honí v hlavě. Jasně! Hodinová thajská masáž nohou, co víc si přát? A tak otvíráme dveře a už poněkolikáté si ji jdeme užít. Ale jak tak koukám, jiný kraj, jiný mrav a moje hlava k tomu…

Odpočinek prostě nefunguje

Ujímá se mě usměvavá malá Thajka, ale všechno je jinak, než když jsme byli na předchozích masážích. Vždycky jsme seděli, vždy jsem viděla na spícího Olivera v kočárku.

Proč mě sakra pokládá, vždyť jsme přišli jen na masáž nohou?
Opravdu si mám lehnout? Ptám se jí anglicky a ona se jen usmívá a ukazuje, ať si lehnu. To stejné dělá na vedlejším lehátku můj muž. No tak dobře, i když tomu moc nerozumím…

Ulehám. Ještě rychle otáčím hlavu a kontroluju kočárek, kde spí Oliver.

Usnul před chvílí, takže hodinu naší thajské masáže by měl zvládnout. Snad. Minule se vzbudil dřív. Ale to jsem seděla a vzala ho k sobě. Proč sakra teď ležíme?

Jenže co když levá mozková hemisféra nechce odpočívat?

I když okolo hraje příjemná hudba a je cítit ve vzduchu vůně masážního oleje, honí se mi hlavou další a další myšlenky. V tu chvíli mi přes oči přistane ručník a nic nevidím. Masáž začíná a levá mozková hemisféra pořád dokola vymýšlí další a další věty, slova, obavy. Nevidím na Olivera, a to mě činí notně nervózní.

Ale ještě nervóznější jsem z jiné věci…

Nestihla jsem jít na záchod a mám menstruaci. A milá Thajka mi začíná masírovat nejen chodidlo a holeň (jako ty předchozí), ale začíná cvičit s mojí nohou a jde výš a nahoru až ke kalhotkám. A já v tu chvíli nemám v hlavě nic jinýho než myšlenku, že jsem měla jít pro jistotu předem na záchod.

Raději jí řeknu, ať přestane, že musím jít na záchod… Jede mi v hlavě. Ne, prosím tě, nelži. Vždyť nemusíš! Nebo jí to mám rovnou říct? No jsi praštěná nebo co? 

A dost! Rozhoduji se a jdu vědomě splašený myšlenky, uklidnit, nebo se z nich zblázním!

Musím konečně otočit vypínač a prostě si to užít. Jinak jsem sem nemusela ani chodit, vždyť vůbec nevnímám, jak mi u té masáže je!

Tahle milá thajka mi svým jiným přístupem pěkně zamotala hlavu 🙂

Milá levá mozková hemisféro! Nech si na chvíli svoje data, fakta a potřebu všechno řešit.

Vím, že Oliver spí a když se vzbudí, tak řekne nebo začne brečet a budu to hned vědět. Řve dřív, než otevře oči. A k tomu druhému? I masérka je žena a kdyby se mi stala nehoda kvůli tomu, že jsem nestihla dojít na záchod, nejspíš mě na to sama upozorní, ne?

A tak jdu rychle kouzlit, abych se co nejdřív úplně celá ponořila do slasti thajské masáže.

Poznáváte se v tom nekonečném myšlenkovém kolotoči?

Kolikrát se to stalo vám, že jste si dopřála čas sama pro sebe, zašla na procházku, na kosmetiku, ke kadeřnici, na masáž, ale odcházela jste neodpočatá, s hlavou jako nafukovací míč a s pocitem, že to nestálo za nic? V hlavě myšlenky na to, co musíte udělat, stihnout, příběhy o tom, co všechno se stalo nebo by se mohlo stát, co kdo řekl nebo co jste měla říct vy (a neřekla nebo neudělala).

Nedovolte to!

Vaše spokojenost, pohoda i krása nezačínají tam venku. Začínají ve vaší hlavě. Tam se s nimi nejdřív potřebujete naučit pracovat a chápat, jak vaše myšlenky ovlivňují váš svět a každodenní realitu. Jakým pohledem se díky nim díváte do zrcadla, jaké brýle si díky nim každý den nasazujete.

Ať je to vana v koupelně, masáž nebo čas, který každý den věnujete své pleti, je důležité umět u toho všeho vypnout hlavu. Protože jinak je celkový efekt ne poloviční. A to je sakra málo, nemyslíte?

Spousta žen má pocit, že se samy sobě věnují hodně. Že se o sebe starají, že si věnují čas. Ale nevidí výsledky. Přesně tohle může být jedna z příčin, proč se díváte do zrcadla a máte pocit, že to pořád ještě není ono.

Najděte svůj vypínač a pořádně si odpočiňte!

Každá jsme jiná, každá jsme jedinečná a na každou funguje něco jinýho. Nejdůležitější je naladit se na sebe a poznávat, co funguje právě na vás. Tak až se vám to příště zase přihodí, zkuste třeba jedno z těchto tří kouzel a napište mi, jak vám po něm bylo.

3 magická kouzla, jak uklidnit myšlenky

Naše myšlenky tu byly, jsou a budou, takže se nesnažím se jich zbavit. Ani s nimi zápasit a bojovat. Přijímám je, jen už vím, jak se jimi nenechat ovládat a rozhodit.

Vypínač myšlenek je jednoduchá technika, která vás dostane během chvilky do přítomnosti. Přestaňte se soustředit na myšlenkové toky v hlavě a uvědomte si, co se děje právě teď? Co právě teď vidíte, co slyšíte, co cítíte? Jakou chuť máte na jazyku? Tímto soustředěním se dostanete rychle do přítomnosti. Tady a teď. Přestanete přemýšlet o tom co bude, co bylo, co by bylo, kdyby…

Představte si svoje myšlenky, jako malá barevná autíčka na několikaproudé dálnici. Je jen vaše volba, do kterého autíčka nastoupíte a užijete si jízdu. Začněte si vybírat jen ta autíčka, která chcete. Myšlenky tu jsou a budou, lítají nám v hlavě a je jen na nás, kterým dovolíme, aby nám braly energii. Prostě myšlenky, které vás v danou chvíli zatěžují nechte projet dál. O této úžasné pomůcce jsem natočila moc fajn video, pusťte si ho tady >>

Vnímáte momenty, kdy si nic nemyslíte? Kdy se vám v hlavě nic nehoní? Když jsem s tímto cvičením začínala, byla jsem zděšená, že si pořád něco myslím! Tak jsem vědomě začala mezery mezi myšlenkami pozorovat. A najednou jsem začala vnímat, jak se prodlužují! Zkuste to taky a trénujte každý den chvilku. Až pak příjde moment, kdy budete potřebovat odpočívat a do hlavy se vám nasáčkuje zástup nejrůznějších vět, slov a obrazů, budete vědět, jak na to.

Zkoušejte a hledejte. Způsob, jakým používáte svoji mysl a jak umíte vědomě uchopit svoje myšlenky, předurčuje to, jak se budete cítit. To je prostě fakt. A dalším faktem je, že je to vaše volba, jakými myšlenkami se zaobíráte. Připomínejte si to nejen, až si budete chtít odpočinout.

***

Připomínejte si to každý den, kdy otevřete oči. Vždycky máte volbu se na svět usmát a dělat to, co vám dělá radost. Najděte to svoje kouzlo a prostě si to užijte! S láskou Míša