Přihlášky na oblíbený letní online workshop jsou otevřené do 17.6.2024

LETNÍ ŠMRNC

Objev tajné letní vychytávky pro svůj styl, péči o pleť i líčení. Tohle léto si díky nim užiješ víc sebevědomě a žensky. Přidej se na online workshop tudy:

PODCAST Chvilka pro sebe #12: Nejsem odpadkový koš. Jak mi tato věta pomáhá v péči o sebe i v sebe-rozvoji?

Epizoda o tom, kde všude vám tahle jedna věta může otevřít dveře ke vnímání sebe sama.

Už několik let si ji velmi vědomě připomínám v nejrůznějších situacích v mém životě a hodně mi pomáhá v péči o sebe, v seberozvoji i ve vyhodnocování priorit a v rozhodování se co skutečně chci a co ne. V tomto podcastu pochopíte, co je za ní a proč ji mám tak ráda a jak vlastně může tahle věta pomoct v každodenním životě a v péči o sebe i o vnitřní a vnější krásu i vám. 

Dneska to bude o jídle, o informacích, o vztazích i o seberozvoji –bude to netradiční, odlehčené, přesto velmi užitečné.

Užijte si poslouchání!

Pro poslech podcastu klikněte na tlačítko PLAY.

 

*****

A pro ty, které nemůžete poslouchat, posílám dnešní povídání v textové podobě. V tom skutečném ale uslyšíte spoustu dalších věcí mezi řádky.

 

Krásný den, vítám vás u dvanácté epizody podcastu Chvilka pro sebe. Dnešní epizodu jsem nazvala velmi jednoduše. Nejsem odpadkový koš. Tuhle větu si totiž už několik let velmi vědomě připomínám v nejrůznějších situacích v mém životě a hodně mi pomáhá v péči o sebe, v seberozvoji i ve vyhodnocování priorit a v rozhodování se co skutečně chci a co ne.

A moc ráda bych ji s vámi dneska trochu víc sdílela, abyste pochopily, co je za ní a proč ji mám tak ráda a jak vlastně může tahle věta pomoct v každodenním životě a v péči o sebe i o vnitřní a vnější krásu i vám. Dneska to bude o jídle, o informacích, o vztazích i o seberozvoji – prostě bude to netradiční, odlehčené, přesto velmi užitečné.

A moc bych přála, abyste po poslechu dnešní epozody tuhle větu taky vědomě pozvaly do života. Protože věřím, že když se s ní sžijete, bude pro vás péče o sebe i svoji ženskost a krásu zase o kus jednodušší. Tak vám dneska povím, jak mi tahle věta pomáhá.

Věta: Nejsem odpadkový koš

Jestli si teď říkáte, jak mě napadlo točit podcast právě o této větě, tak nad tím nemusíte dumat, ráda vám to řeknu. Je druhá půlka července a pomalu a jistě se blíží moje srpnové narozeniny. No a kromě toho, že pro vás chystám milý narozeninový dárek (takže určitě sledujte na webu a na Instagramu a na Facebooku), tak se mi ale v posledních letech děje pravidelně před narozeninami jedna věc.

Nevím, jak to máte vy, ale já se musím přiznat, že je pro období blížících se narozenin pro mě dost často náročné, protože se víc nořím do sebe, rekapituluji uplynulý rok života a přemýšlím o tom, jak mi to žití vlastně jde. 

A v tom svém vnitřním rekapitulování se nedívám jen na osobní život a jak jsem spokojená a na to, jak mi jde být manželkou a mámou, ale dívám se i na ten profesní a podnikatelský život. Protože právě na svoje narozeniny jsem v roce 2016 poprvé vydala knihu Magicky ženská, kterou už četlo víc jak 14500 žen a spustila celý projekt Magicky ženská, ve kterém ukazuji ženám cesty, jak podpořit přirozenou krásu a ženskost. 

Takže tohle všechno tak nějak vnitřně vnímám, dívám se do hloubek a vlastně se celá tak trochu rozložím a zase složím dohromady.

A právě věta“ Nejsem odpadkový koš“ se mi v tomto období připomíná ještě víc než kdy jindy. Já s ní i tak žiji velmi intenzivně, ale teď má pořádná grády.

Schválně se samy zkuste zastavit a nad tou větou se zamyslete. Kde všude na první dobrou cítíte, že by vám mohla pomoct? Kde všude by vám mohla připomenout, že vy jste na prvním místě a nepotřebujete do svého života tahat odpad? 

Možná, že když si tu otázku takto položíte, tak vám už teď začnou docházet souvislosti, kde všude vám může tato věta pomáhat.

Mně osobně poprvé skočila do hlavy někdy v průběhu roku 2016, kdy bylo Oliverovi tak ¾ roku roku a začal objevovat první jídlo. A vy z vás, které máte děti, tak to dobře znáte. Připravíte dítěti oběd, s láskou ho vaříte a připravujete, on do toho strčí lžičku, půlku toho hodí na zem, protože zkoumá gravitaci, něco málo sní a zbytek zůstane na talíři. A co udělá maminka? Než by to vyhodila, tak ty zbytky jednoduše sní.

Ze začátku zavádění příkrmů a běžného jídla ke kojení jsem to takto dělala často. Co nesnědl Oliver, to jsem dojedla já. Jenže na rovinu to vedlo k jedinému. Plácala jsem všechno možný dohromady, měla jsem pocit, že jsem najezená, ale brzo mě zase přepadaly chutě, protože jsem si pořádné jídlo někdy kvůli zbytkům od Olivera nechtěla připravovat.

A tak to šlo pár týdnů, když jsem začala cítit, jak jsem nafouklá, nedojedená a zároveň přeplácaná. 

A tam mi to poprvé došlo.

Došlo mi, že se sama k sobě chovám, jako bych byla popelnice

Co se nehodí, to prostě sním. A začalo mi to vrtat hlavou a začala jsem si toho všímat daleko víc a vědomě se v těch situacích zastavovat a říkat si, jestli to takto skutečně chci.

A nemusíte mít děti, aby pro vás už třeba v jídle byla tato věta užitečná. V posledních otázkách na Instagramu jsem od vás dostala otázku, jestli mě někdy přepadá vlčí hlad. Jestli ještě mívám ty stavy, kdy si stoupnete před ledničku nebo před spižírnu a vyjíte sladkosti nebo brambůrky a splácáte páté přes deváté. 

Upřímně. Dřív jsem to tak měla často. Jakoukoli únavu, špatnou náladu, smutek, naštvání a posustu dalších nepříjemných pocitů jsem zaplácla pytlíkem solených chipsů a pak si to někde v duchu vyčítala. Samozřejmě se tyto nájezdy a plácání projevovaly na mé pleti, protože co si budeme povídat, když do těla hodíte pytlík solených brambůrek, zalijete to vínečkem, k tomu ukrojíte kus salámu a tučného sýra, tak je to pro tělo někdy docela zápřah. 

Takže v momentech, kdy jsem začala vědomě pracovat s tím, že do sebe házím někdy jídlo jako do popelnice, tak jsem se začala zastavovat i v těchto stavech. Ve stavech, kdy jsem chtěla zajíst únavu nebo nějaký nehezký emoce, v momentech, kdy jsem prokrastinovala a moje kroky místo k dokončení úkolu vedly k lednici. 

Nejsem popelnice.

Na to jsem myslela často, a i díky tomu začala vědomě měnit návyky ve stravě. Takže někdy jsem se dokonce zvládla ovládnout a ten balíček brambůrek v deset večer neotevřela. Díky větě „nejsem popelnice“ jsem se sama sebe zeptala – hele fakt to tak chceš? 

A někdy dokázala odolat, jindy sníst jen trošičku, abych zahnala chuť.

Takže dalo by se říct, že tahle věta dost dobře funguje v momentě, kdy vám záleží na tom, co do těla dáváte a jakou energii v jídle chcete svému tělu dopřávat a chcete se pustit do změn. Možná díky ní zhubnete i nějaká ta přebytečná kila. 

Skvělé na této větě je jedno.  Tahle věta nemusí být jen o jídle!

Když jsem v roce 2017 pořádala webinář ke startu kurzu Magicky ženská, vybrala jsem téma – Krása nezačíná v zrcadle, začíná ve vaší hlavě.

Jak jinak. Pozvala jsem si tehdy dvě skvělé hostky – Stanku Sobolovou a kamarádku Terezu Kramerovou abychom se bavily o tom, proč je ženská krása skutečně důležitá, jak probudit tu naši vnitřní krásu a jak si uvědomit, že i když chceme žít duchovní život, tak je hmota a naše tělo neodmyslitelnou součástí naší reality a že péče o sebe sama a vnímání krásy do našich ženských životů neodmyslitelně patří. 

Tento webinář byl fakt úžasný a dodnes z něj můžou ženy v kurzu Magicky ženská těžit, protože jsem ho ke kurzu Magicky ženská přidala jako jeden ze skvělých a hodně užitečných bonusů.  No a právě na tomto webináři pro mě dostala moje věta s popelnicí další rozměr a přesah.

Nejsem odpadkový koš

Tahle věta zazněla v rámci našeho skoro dvouhodinového povídání a úplně se mnou zarezonovala. Doplnila moji větu s popelnicí o nové rozměry a od té doby ji mám v hlavě a někdy si na ni vzpomenu i několikrát během dne.

Má totiž daleko větší přesah, než by se na první pohled mohlo zdát

Hned vám vysvětlím, proč. Odpadkový koše máme všechny doma. Potkáváme je kdekoli na ulici, je to něco, na co jsme si už naprosto zvykly. Sem tam do něho něco hodíme my samy, sem tam do něj hodí něco někdo cizí. Prostě kdo chce, může tam ten svůj nepořádek vysypat. A ten odpadkový koš tam stojí a nic nezmůže. Nemůže si vybrat, co do něj kdo hodí, plivne, čím ho naplní.

Jenže my ano.

My máme svobodnou volbu co budeme jíst, s kým se budeme stýkat, jako produkty budeme používat, jaké oblečení budeme kupovat, jaké informace budeme vstřebávat.

A tohle přesně jsou oblasti, kde mi tahle věta skáče do hlavy a znovu a znovu se nad ní zastavuji a zamýšlím.

Když jsem si  totiž uvědomila, že já sama se někdy chovám, jako bych odpadkový koš byla, tak mě úplně zamrazilo.

V jídle jsem tohle téma měla tehdy už poměrně zvědomené, ale v ostatních oblastech jsem si toho zase až tak moc nevšímala. Ono je to navíc v jídle taky trochu jednodušší – jednoduše vidíte, co jíte, kde jíte, jak si jídlo servírujete… jestli dojídáte zbytky nebo si dáte někde nekvalitní faast food (všeho s mírou).

Tak vám teď řeknu pár oblastí, ve kterých se na tuto větu vědomě zaměřuji a kde i vám může v péči o sebe nebo v seberozvoji pomoct.

Kam dál získala tato věta přesah?

Časem se mi nastěhovala třeba do koupelny a do šatníku. Udává totiž jasný směr tomu, co na svoje tělo chci dávat. Protože:

  • Jednoduše nejsem odpadkový koš, abych si na pleť dávala nekvalitní přípravky, i když jsou zrovna levné.
  • Nejsem odpadkový koš, abych si večer nevyčistila pleť a nechala veškerý nepořádek, který se na moji pleť během dne nachytal, jít se mnou do peřin a do postele.
  • Nejsem odpadkový koš, abych se nechala nalákat na mega nákupy nekvalitního oblečení ve slevách jenom proto, že to nikdo nechce a já si to teď mám donést domů.
  • Nejsem odpadkový koš, takže v mojí skříni nechci umělé materiály, nechci tam mít roztrhané oblečení, vytahané tepláky nebo vyglajdaná trička.
  • Proto když třídím skříň a mám pocit, že se s některými věcmi těžko loučím, vzpomenu si přesně na tuto větu. „Nejsem odpadkový koš“…
  • Třeba ze zkušenosti žen z kurzu Magicky ženská a ze své vlastní zkušenosti vím, jak je někdy těžké se rozloučit s kouskem oblečení, který jsme si třeba koupily a nikdy neoblékly a vyčítaly si, že jsme za něj daly moc peněz. Nebo nám ho naopak někdo koupil a daroval a my se i po letech k tomu v myšlenkách vracíme a i když už tu danou věc několik let nenosíme, pořád ji máme ve skříni…

Přesně v těchto momentech tahle zázračná věta taky funguje.

Nejsem odpadkový koš, abych schovávala všechno

– vzpomínky si můžu přece uchovat v paměti, ale nemusím mít ve skříni kus látky, který už nenosím a jen mi zabírá prostor.

A aby toho nebylo málo, tak tuhle větu miluju nejen ve hmotě, ale ještě dál.  Má totiž přesah za hmotu do našeho vnitřního světa, do světa myšlenek a emocí a toho, co se děje uvnitř nás. O tomto přesahu by se dalo povídat docela dlouho. Ale já bych tu dneska chtěla vypíchnout dvě oblasti, kde mně osobně hodně pomohla a kde věřím, že může inspirovat i vás.

Tou první oblastí jsou informace

Informace, které si pouštíte do svého systému bytí, do svých uší, do své mysli. Přemýšlely jste někdy nad tím, co vše na sebe necháváte působit? Jaké informace vstřebáváte? Protože právě tohle do velké míry ovlivňuje to, jak se cítíte, jak vám je, jaké myšlenky přitahujete.

Já osobně si v oblasti informací hodně uvědomuji, že nejsem odpadkový koš. Proto nesleduji zprávy v televizi nebo si televizi nepouštím jako kulisu. Nebaví mě vstřebávat násilí, negativní energii a věci, které nejsou pro můj život momentálně podstatné. Radši volím ticho a vnímání sama sebe a reality, ve které skutečně jsem.

Nejsem odpadkový koš. To znamená, že ani na sociálních sítích nechci vstřebávat obsah, který mi nesedí a neinspiruje mě. Spousta lidí v poslední době na sociální sítě nadává, označuje je za zlo této doby a nevím za co všechno.

Pro mě jsou sociální sítě – hlavně Instagram, skutečně obrovským zdrojem inspirace a kreativního vyžití. A je jen na mě, jaký obsah sleduji a vstřebávám. A tak to má každá z vás. Můžete procházet příspěvky lidí, které vás rozčilují, berou vám energii a demotivují, nebo si můžete vybrat a vstřebávat jen ty informace, které chcete. Tak jednoduché to je.

Protože proč – nejste přece odpadkový koš!

Druhou oblastí, kterou je skvělé v tomto duchu taky vnímat, je oblast vztahů a interakce s dalšími lidmi

Protože někdy se zkrátka stane, že se potkáte s někým – a může to být někdo, kdo vám je blízký i někdo úplně cizí – kdo na vás jednoduše plivne svoji zlobu, svůj vztek, svoji náladu. A je jedno, proč.

Já si třeba vzpomínám, jak jsem po šestinedělí jela s Adrianem poprvé do centra Prahy na pracovní schůzku a potřebovala jsem dvě stanice popojet tramvají. A protože jsem byla trochu mimo, po dlouhé době zase jela s miminkem v kočárku, byla celá hormonálně rozevlátá, tak jsem nastoupila s kočárkem do dveří, které nebyly pro kočárky označené.

A než jsem se stihla vůbec rozhlídnout, tak na mě přes celou tramvaj začal ječet a řvát řidič, co jsem to za krávu, jestli s tím kočárem jedu poprvé, že nevím kde se nastupuje.

No co vám budu povídat, ve mně hrklo, úplně jsem se vyděsila co je to za člověka, a po jeho výstupu kdy mě z tramvaje vyhodil jsem stála na zastávce a chtělo se mi brečet. Co to sakra bylo? A právě v těchto chvílích mi pomáhá věta „Nejsem odpadkový koš“. Prostě si nechci tahat emoce lidí, který jsou úplně mimo. Proč bych měla strávit hodinu přemýšlení nad tím, že jsem sice udělala malou chybu a nastoupila do neoznačených dveří a on se choval s prominutím jako hovado? 

Takže věta Nejsem odpadkový koš mi pomáhá i v momentech, kdy si říkám, jak moc se chci nějakou situací v sobě zabývat, hodnotit ji, analyzovat ji. Jak moc se tou situací nechám ovlivnit? Je to skutečně něco, co chci řešit, nebo v sobě nenechám a nechám to jít, protože zkrátka nejsem odpadkový koš a nedovolím lidem okolo sebe, aby si do mě odkládali svoje blbý nálady?

Vzpomeňte si na ni taky, až na vás někdo bude zbytečně řvát, bude na vás nepříjemnej nebo vás bude poučovat o vašem životě, který on sám nežije, protože nechodí ve vašich botách. Třeba vám pomůže být více nad věcí a zvládnout celou situaci ve větším klidu, nadhledu a s větší pohodou. Protože ani vy nejste odpadkový koš.

Těch oblastí, kde vám může tahle jednoduchá věta pomoct, je hodně. Pro mě je to pomocník, který mi už spoustu let pomáhá v péči o sebe, v péči o moje tělo i mysl a pomáhá mi posunovat se vpřed.

Tak jsem moc ráda, že jsem vám ji mohla dneska takto poslat a potěší mě, když ji budete sdílet dál a do komentářů napíšete, jestli jste ji taky zkusily pozvat do života. 

Moc děkuju, že jste dneska poslouchaly, věřím, že vás tahle epizoda bavila a moc vás zvu na svůj Instagram, na kterém vás čeká další inspirace k vědomé ženské kráse a péči o sebe.

Mějte se krásně a ahoj!

 

Michala Měřínská
Už více než 15 let pracuje se ženami a ukazuje jim cesty, jak podpořit přirozenou krásu a ženskost. Pomáhá ženám cítit se sebejistě, líbit se samy sobě a dopřát si péči o sebe i v každodenním shonu. Míša je maminkou dvou malých kluků, manželkou a taky úspěšnou podnikatelkou. Říká, že krása každé ženy začíná v její hlavě a že čas pro sebe je o prioritách, o lásce a úctě sama k sobě. Je autorkou projektu Magicky ženská a stejnojmenné knihy, kterou četlo už více jak 18 000 žen. Provází ženy intenzivními online kurzy a pomáhá měnit životy žen v motivačním online Klubu Magicky ženská.
Komentáře