Otevřeně o očekávání a tlaku na sebe samotnou. Kde nás přepadá a jak z toho ven? (Chvilka pro sebe #13: Podcast 🎧 + článek)

Epizoda o očekávání a tlaku na sebe samotnou. Protože za tu dobu, co s ženami pracuji, a hlavně z vlastní zkušenosti vím, jak si my samy často nastavujeme očekávání, která nás vyčerpávají, stresují, vytváří vnitřní pocit tlaku a selhání, jsme na sebe zbytečně tvrdé a pak se po čase divíme, že nás přepadá únava, jsme protivné na okolí, nic nám nedává smysl a při pohledu do zrcadla někdy skřípeme zubama. 

Jednoduše samy sobě dokážeme v každodennosti překážet ve spokojenosti jen proto, že se pořád za něčím honíme a neumíme ten hon zastavit. 

V dnešní epizodě mluvím, nejen o tom, v jakých oblastech to děláme nejčastěji a jak to souvisí s péčí a časem pro sebe, ale hlavně s vámi sdílím praktické kroky, co mě osobně pomáhá se z tohoto kolotoče svých myšlenek a očekávání dostat, aby mi bylo líp, byla jsem víc v pohodě a dokázala ty věci zkrátka pustit a co může v každodennosti pomoct i vám.

Tak si užijte poslech a věřím, že vám ta správná myšlenka cinkne do uší.

Pro poslech podcastu klikněte na tlačítko PLAY.

 

*****

A pro ty, které nemůžete poslouchat, posílám povídání v textové podobě.

Vítám vás, přeji krásný den a děkuji, že jste si naladily do uší další epizodu Chvilky pro sebe. Pro dnešní epizodu a povídání jsem vybrala téma, které se týká v nějaké životní oblasti snad každé z nás a které má podle mě obrovský přesah právě do péče o sebe, dělání si a užívání si času pro sebe a celkově na to, jak se jako ženy cítíme.

Dnešní Chvilku pro sebe věnujeme tématu očekávání a tlaku na sebe samotnou. Protože za tu dobu, co s ženami pracuji, a hlavně z vlastní zkušenosti vím, jak si my samy často nastavujeme očekávání, která nás vyčerpávají, stresují, vytváří vnitřní pocit tlaku a selhání, jsme na sebe zbytečně tvrdé a pak se po čase divíme, že nás přepadá únava, jsme protivné na okolí, nic nám nedává smysl a při pohledu do zrcadla někdy skřípeme zubama. 

Jednoduše samy sobě dokážeme v každodennosti překážet ve spokojenosti jen proto, že se pořád za něčím honíme a neumíme ten hon zastavit

Tak s vámi dneska chci sdílet, nejen to, v jakých oblastech to děláme nejčastěji a jak to souvisí s péčí a časem pro sebe, ale hlavně s vámi chci posdílet to, co mě osobně pomáhá se z tohoto kolotoče svých myšlenek a očekávání dostat, aby mi bylo líp, byla jsem víc v pohodě a dokázala ty věci zkrátka pustit.

Na začátek dnešního povídání vám chci říct, že nemám universální návod, jak vás vašich očekávání a toho tlaku na sebe zbavit, protože si vlastně nemyslím, že je úplně cílem ho ze svého života navždy vyřadit. Já sama mám v životě oblasti, kde mi někdy ten tlak na sebe a vystoupení z komfortní zóny a překonání se pomáhá v úspěchu a v tom, že se posunuji dál. Ale jsou to oblasti a momenty, kdy jsem v tom tlaku vědomě a ten tlak si krátkodobě sama vyberu. 

To, o čem chci dneska mluvit, je ale spíš ten dlouhodobý vnitřní tlak, který vychází z našich automatických vzorců chování, vychází z toho, jak jsme to třeba viděly okolo sebe v dětství a vlastně je to vnitřní tlak a očekávání na sebe samotnou, která máme pořád. Nebo každý druhý den.

A právě tato očekávání a tvrdé chování se sama k sobě pak vede k tomu, že se spousta z vás v každodennosti odkládá – neuděláte si na sebe chvilku času, neumíte odpočívat, když už si čas na sebe a péči o sebe najdete, tak vám stejně v hlavě jede kolotoč myšlenek o tom, co ještě máte nebo nemáte udělat a co uděláte zítra a vlastně ani v tom čase na sebe neumíte úplně odpočívat.

A myslím si, že právě vědomý přístup k očekáváním a k nastavování si očekávání je něco, co může hodně pomoct

Uvědomit si, jak to máte, jak se chováte, když jste v tlaku a napětí tak se umět zastavit a říct si, odkud to celé pramení. Protože ať se vám to líbí nebo ne, váš vnitřní tlak a stres není o nikom tam venku. Je to o vás a často právě o tom, co si myslíte, že byste měla dělat (a neděláte) nebo co si myslíte a co očekáváte, že by mělo dělat ostatní (a oni to třeba nedělají).  A z tohoto všeho vzniká napětí, nespokojenost a někdy frustrace.

A zároveň se s tímto vším dá pracovat a to je prostě skvělý.

Tak vás chci poprosit ať posloucháte s otevřeným srdcem a hledáte si to svoje, co vám do uší cinkne a v čem se poznáte. Protože právě ten moment, kdy si svoje nastavení a chování uvědomíme je tím momentem, který může do našich životů vnést nový pohled na věc a změnit další náš přístup. A je pak na nás, jak s tím budeme pracovat dál.

Téma očekávání jsem vybrala docela záměrně. Protože je srpen, letní prázdniny a spousta z vás různě cestuje po dovolených, chalupách, výletech.

My jsme se teď taky vydali poprvé s dvěma dětmi na delší cestu a já jsem si v momentě blížícího dne odjezdu uvědomila, jak moc mě zase začíná ovládat pocit, že nic nestíhám. Pocit, který jsem zažívala hlavně jako manažerka, když jsem z práce měla odjet na dovolenou.

V kalendáři jsem měla vyznačené datum odjezdu a čím více se blížilo, tím více jsem byla v tlaku a ve stresu a byla čím dál unavenější. Ne proto, že bych se tak moc těšila na zaslouženou dovolenou, ale proto, že jsem měla pocit, že musím před odjezdem všechno stihnout, dokončit a dořešit všechny resty, abych odjížděla a měla takzvaně „čistý stůl“ a nic s sebou nevezla – myšleno abych nemusela na nic pracovního na dovolené myslet.

V té době jsem ještě neměla děti, takže jsem v práci před dovolenou někdy byla klidně do půl deváté do večera a doma doháněla věci do půlnoci. Teď zpětně když to vidím, tak bych nejraději mlátila hlavou o zeď, čemu že jsem to tehdy věřila a kde se ztratila nějaká moje sebehodnota a láska k sobě.

Protože jsem se tak vyčerpala, že odjezdy byly vždycky jako za trest

No a teď se mi tohle téma připomnělo, protože jsem před odjezdem řešila spoustu věcí kromě standardní péče o domácnost a dvě děti, tak jsem řešila a řeším:

  • Projekt přestavby naší terasy, která sice ještě není úplně hotová ale bude nádherná. Ty z vás, které mě sledujete na Instagramu, jste už střípky viděly – třeba tu oblázkovou mandalu, na kterou teď každé ráno bosky vyběhnu a masíruju si plosky nohou, nebo detaily květin, které už tam krásně kvetou. Jestli vás to zajímá tak mě na Instagramu sledujte, myslím, že se vám ta zátiší a krása v maličkostech bude líbit.
  • Kromě terasy jsem věnovala hodně energie knize Magicky ženská, kterou si v narozeninové akci objednalo víc jak 4 tisíce žen, za což vám moc děkuji a jsem nesmírně ráda, že se kniha rozletí zase do světa a do ženských knihoven a bude pomáhat a inspirovat.
  • K tomu jsem se pustila do velké čistky šatníku a definitivně jsem probrala oblečení, které jsem si schovávala z doby, než jsem vůbec byla těhotná a měla jsem ho zastrčené ve skříni. Takže jsem teď uvolnila hodně prostoru, zaměřila se na kvalitu materiálů a skutečně na to, abych si nechala jen kvalitní kousky, které odráží to, kým jsem a kým se cítím být. A to pouštění je někdy velký proces, to možná víte samy, pokud jste se pustily někdy vědomě do revize šatníku. V kurzu Magicky ženská se ženy letos doslova zbavovaly pytlů oblečení ze skříně a nánosů, které si nosily uvnitř sebe.
  • No a do toho všeho jsem ještě v procesu změn na webových stránkách, přepracovávám je a chystám pro vás nový formát, jak spolu můžeme být v kontaktu a pracovat společně na změnách vašich návyků v péči o sebe dlouhodobě. A moc se na to těším, zároveň je za tím spousta práce, která prostě není hotová lusknutím prstu a to je něco pro mého vnitřního perfekcionistu…

A teď k tomu odjezd na cesty dodal ten pocit, že to chci zvládnout vše před odjezdem. A uvědomila jsem si, jak silný pocit to je a jak vědomě musím zastavovat myšlenky, abych se nedostala do stresu a do toho, že se totálně vyčerpám, naštvu a budu kolem sebe metat blesky.

A vzhledem k tomu, že jsem podobné napětí pozorovala i u mého muže, který má poměrně náročnou práci a taky měl pocit, že všechno musí stihnout dřív, než odjedeme, tak mi došlo, jak silné téma je to pro všechny. A to právě nejen v momentech, kdy někam odjíždíme. V tomto momentu je to spíše umocněné a více to člověk vidí a má možnost si tohle nastavení uvědomit. 

Přehnaná očekávání a tvrdost sama na sebe se projevuje v každodenních věcech

Projevuje se v každodenních maličkostech a v tom, jak nám jednoduše v každodennosti je.

Takže pokud máte pocit, že nejste odpočaté, jste unavené, máte pocit, že na sebe nemáte ani chvilku, že pravidelná péče o sebe je něco nedosažitelného, tak se právě zastavit a zamyslet nad tím, co od sebe očekáváte a jak moc tvrdé na sebe jste. A jestli to tak chcete nebo vám bude stát za to třeba něco změnit.

A protože jsem chtěla ukázat, jak velké téma to je – to naše nastavování očekávání a to, jak jsme na sebe někdy zbytečně tvrdé, zeptala jsem se na Instagramu, kde všude tu tvrdost samy na sebe vnímáte vy.

No co vám budu povídat, odpovědí přišla spousta. Tak jsem vybrala jsem ty nejčastější oblasti a témata a myslím, že se v nich poznáte. Jeden z nejčastějších momentů, kdy jste na sebe tvrdé a máte na sebe tvrdá očekávání je moment, kdy…

#1
Máte konečně volno a místo, abyste odpočívaly, tak se vám honí v hlavě, co všechno máte ještě stihnout udělat 

S tímhle popravdě já sama taky hodně pracuji v oblasti svého podnikání. Protože dělám to, co mě skutečně naplňuje a baví, mám velké sny a velké vize, kam projekt Magicky ženská může růst a kde všude vám může pomáhat, takže někdy musím skutečně vědomě ty myšlenky zastavit a zakázat si to řešit.

Protože jinak mi to jede klidně v hlavě ve sprše, když piju kávu nebo jdu ke kadeřníkovi. Takže se s tím učím pracovat a je to o tom být bdělá a uvědomit si to, že v tom zase jedu a jen to stopnout. A nejde o to dělat, že to tak nemám, ale s láskou si dovolit přiznat, že teď to jednoduše odložím a nic se neděje.

Tohle hodně souvisí s další oblastí, kterou psala spousta maminek a kterou sama taky dobře znám.

#2
Takový ten pocit, že když dítě usne, tak toho musíte prostě stihnout mrak

Takový ten pocit, že „teď“ je ta příležitost udělat všechno a ještě víc a možná ani nevíte, kam dřív skočit. Takže začnete dělat všechno a nic a než něco dokončíte, tak se dítě vzbudí a vy jste naštvané, vyfluslé a totálně neodpočaté. 

Taky se mi to někdy děje. Dřív jsem u Olivera na tenhle automat najížděla často a pak jsem zjistila, že jsem neodpočatá a podrážděná. Takže jsem si začala na dobu kdy dítě spí plánovat čas pro sebe nebo pro tvoření – skutečně předem jsem měla jasno, co budu dělat.

A v čase, kdy spí, tak nevařím, neuklízím, nevěším prádlo… tohle dělám v momentě, kdy jsou vzhůru a můžu je zapojit. Je to někdy teda náročné a hlavně pomalé, ale ten čas, kdy spí si fakt hlídám pro to, co chci dělat já.

#3
Další velkou oblastí tvrdých a velkých očekávání sama na sebe je oblast úklidu domácnosti

Takový ten stav, kdy se snažíte mít uklizené vše a možná by se někdy vůbec nic nestalo, kdyby to počkalo na zítra.

Možná si taky uvědomíte ten moment, kdy děti o půl desáté večer konečně usnou, vy padáte únavou, hodilo by se vám jen tak si sednout a kouknout třeba na seriál, nebo si udělat hezkej večer s partnerem nebo jen tak bez výčitek padnout do postele a usnout. A místo toho se zvednete a jdete uklízet myčku, utírat dřez a jídelní stůl. 

Jestli to takto máte, tak vás úplně chápu, já to mám stejně. Snažím se tyhle věci dokončovat a udělat hned, protože mám ráda ráno ten pocit, kdy vstanete a přijdete do uklizené kuchyně.

Ale… jednoduše někdy je fajn i tohle pravidlo porušit a když se vám nechce, tak si dovolit tam ten nepořádek nechat. Prostě to nechat na zítra, nevyčítat si to ani nepřemýšlet nad tím, co by o tom řekla vaše máma. Nic. Protože je to vaše doma a je jen na vás, co si tam děláte.

Tohle nastavení na výkon, cíle a plán vlastně začíná u mnohých z vás už ráno.

Jen co otevřete oči tak vám v hlavě začnou běžet myšlenky, co všechno byste měly ten den stihnout. Tohle jsem sama na vlastní kůži zažila v době, kdy jsem řídila tým a měla poměrně velkou zodpovědnost za výsledky celého oddělení.

A přesně vím, že jsem hned ráno v hlavě měla myšlenku na to, co všechno musím stihnout. Mluvila jsem o tom detailně v jednom z dílů seriálu Jak o sebe pečovat v období stresukonkrétně v díle, jak uklidnit myšlenky. A zaměřte se právě na ten čtvrtý tip – a sledujte, jaká je vaše první myšlenka hned po probuzení. Je to hodně zajímavé cvičení.

#4
Další zajímavou oblastí, kde na sebe býváme tvrdé, je oblast seberozvoje

Já bych to nazvala takovou sebe-rozvojovou pastí. Já osobně miluju seberozvoj, přečetla jsem spousty knih, jsem zvyklá do sebe investovat a kupuji si různé zahraniční online kurzy od světových špiček, které v seberozvoji fungují a sdílí svoje know how.

Na druhou stranu je dobré vědět, že se vám velmi jednoduše může stát, že si ve své hlavě vytvoříte jen další očekávání, další „škatulku“, jak „by to naše chování mělo být podle pouček správně“ a to vás stresuje a vyvíjí to na vás jen další velký tlak.

Já si myslím, že je fajn si uvědomovat teorii, ale důležité je žít ji podle sebe a ne podle knih. Já osobně se pak spíš nad danou myšlenkou zastavuji v každodennosti, všímám si, kde všude mě ovlivňuje, jak s ní pracuji a jak bych to třeba mohla dělat jinak. Ale už na sebe nejsem tvrdá a neshazuju samu sebe za to, že svůj život nežiji podle seberozvojových pouček.

Tak na sebe nebuďte někdy příliš tvrdé v tom, že se v této knize psalo, že… a vy to tak chcete dělat, máte pocit, že byste to tak dělat měly ale neděláte. Třeba to jednoduše není vaše cesta, pokud vám to přirozeně nejde. I to je v pořádku.

Pro mě tohle souvisí třeba s oblastí mateřství. Protože se jako máma pořád učím, každý den je něco nové a je spousta situací, ve kterých mám pocit, že jsem to mohla zvládnout líp a že moje reakce rozhodně neodpovídala poučce nebo tomu, jak se o těchto situacích třeba píše v knihách.

Ještě sem tam se nachytám, že mám ten pocit, že se jako matka chovám děsně a mám výčitky, když na Olivera zakřičím nebo zvednu hlas. Protože „to bych přece měla už zvládat.“

No, jenže holt jsou dny, kdy to nezvládám a tak to je. A vím, že by příště ta moje reakce mohla být jiná, ale dokážu si přiznat, že teď jsem to udělala takto a přijmout to bez výčitek, že nejsem dokonalá. Prostě nejsem.

A už jsem si uvědomila, že ať dělám cokoli, stejně svým dětem způsobím nějaké trauma a že ani v mateřství zkrátka neexistuje dokonalost.

Tak si tuhle myšlenku taky dovolte přijmout, je to fakt ulevující. Je fajn v tomto mít kolem sebe kamarádky a ženy, se kterými to můžete upřímně probrat, ideálně když jsou taky mámy a jste naladěné na stejnou vlnu. A pokud takové kamarádky a ženy kolem sebe nemáte, tak si poslechněte podcast o ženském kolektivu, možná pochopíte, co udělat proto, abyste je ve svém životě měly.

#5
Touha po dokonalosti a očekávání ve vztazích s druhými

Když jsme u té touze po dokonalosti v oblasti vztahů, tak si ji můžete převést do jakéhokoli vztahu. Možná se snažíte být dokonalou partnerkou a pro svého muže se měnit tak, aby byl spokojený a vy jste splňovala škatulku „takhle by to mělo být“. A ztrácíte tím velký kus sebe sama a taky tím možná trpí i vás vztah, protože místo, abyste se radovala a dělala věci pro radost, tak se snažíte narvat do škatulky, která vám třeba nesedí.

Takže pryč s touhou po dokonalosti a uvědomte si, že vaše škatulka je prostě jedinečná a nesnažte se napasovat do očekávání, která vytvořila společnost a vy ve své hlavě. 

Co mi k tomu ještě připadá důležité zmínit je, že často v té touze po dokonalosti očekáváme, že nejen my, ale i ti druzí – právě naše děti, partneři, manželé nebo dokonce třeba rodiče – mají být dokonalí. Mají se chovat podle našich představ a očekáváme, že budou nějak reagovat, něco udělají, nějak se zachovají a když se to nestane, rozčílíme se a máme potřebu jim vysvětlit, jak se mají změnit, aby to bylo správně.

Ruku na srdce, myslím, že hlavně v partnerství se tohle děje často. Kdysi jsem taky měla tendenci svého partnera pořád opravovat, měnit, vyčítat mu, jaký vztah má k penězům a jak se má chovat. Na rovinu, tento přístup vede tak akorát k tomu, že to toho druhého přestane bavit, ke konstruktivním posunům ve vztahu to podle mě moc nevede.

Z vlastní zkušenosti mi nejvíce pomohlo se v těch situacích, kdy očekávám od ostatních dokonalost podívat opět sama na sebe

Uvědomit si, proč chci, aby se chovali jinak, proč mám tendence je měnit, proč mi jeho chování vadí. Často ta změna na straně druhého přijde až v momentě, kdy změníme něco my samy. Když v těch situacích, které nás rozčilují, budeme jednat jinak. Když rozbijeme ten stereotyp, tu ohranou písničku, kterou vždycky začneme říkat… když zareagujeme úplně jinak, vědomě a s respektem.

Protože to, co se uvnitř nás děje není o nikom jiném než o nás samotných. 

Já si vždycky vzpomenu na větu: Když ukazuješ prstem na někoho druhého, další čtyři prsty ukazují na tebe. A tím se snažím řídit a vždycky se podívat na to, co ta situace a to, jak se v ní cítím, vypovídá o mně.

#Poslední tři oblasti

Poslední tři oblasti, kde na sebe jako ženy máme často velká očekávání a které chci zmínit před tím, než vám řeknu, co mi pomáhá ta očekávání zastavit, jsou oblasti:

Sportování

Takové to, kdy jsme na sebe až moc tvrdé, protože chceme uběhnout více, rychleji, dál… jen proto, že je to IN, že to dělá někdo na Instagramu, že to tak dělá kamarádka. A naše tělo volá o pomoc, lapáme po dechu, jdeme do velkého tlaku a výkonu… tak to mi přijde hodně kontraproduktivní. Nejsme chlapi, jsme ženy, a i v tom pohybu můžeme respektovat svoje tělo a ženskost. 

Předposlední oblast zná asi každá z vás – jste na sebe tvrdé, když máte pocit, že toho ostatní dělají více než vy.

Srovnávání, které vede akorát tak do pekla a k pocitu, že nejste dost dobré

Je fajn si uvědomit, ve kterých oblastech to tak máte – já osobně jsem to hodně dlouhou dobu vnímala v podnikání, kdy jsem měla pocit, že musím hodně makat, protože ostatní to taky dělají…

Ale teď už vím, že když se vyčerpám a makám právě z pozice tohoto strachu, tak se nic dobrého nevytvoří, nefunguje to a nemám z toho radost. Když mám vizi, záměr a jedu podle sebe, tvořím v momentě, kdy tvořit chci a nesrovánám se s nikým tam venku, tak je ta energie úplně jiná a i vaše reakce jsou úplně jiné. 

A poslední oblast, kde vás často tvrdá očekávání válcují je

Pocit, že všechno musí být hned a podle plánu

A jakmile to neklape nebo to nestihnete, tak stres a pocit, že jste neschopná. Tohle znám velmi dobře taky. Kdysi jsem to sváděla na svůj perfekcionismus. Dneska už zase moc dobře vím, že je za tím tlakem opět schovaný jen nějaký strach – nějaká obava, pocit, že mi něco uteče, někdo bude lepší, někdo mi vyfoukne nápad… zkrátka strach a nic víc než strach.

A jak s tím tvrdým očekáváním můžete pracovat dál?

První krok je uvědomit si, ve kterých situací tohle očekávání máte, kdy jste na sebe příliš tvrdé. Upřímně si přiznat, jak to máte vy možná to jen tak chvíli pozorovat. Mně osobně pomáhá zastavit se, podívat se na celou situaci z pozice pozorovatele a zeptat se sama sebe:

Proč jsem na sebe zase tak tvrdá?
Co je za tím?
Proč to chci, proč na tom lpím?

A nejčastěji tohle zastavení vede k tomu, že si zvědomím fakt, mě opět jen ovládá nějaká myšlenka, očekávání, můj vnitřní autopilot. Že se snažím:

  • Být hodná holka a zavděčit se všem a místo, abych si vymezila hranice a dokázala třeba říct NE, tak dělám věci, které mi zase takovou radost nedělají a dělám je protože to někdo chce.
  • Dělám věci ne protože chci já, ale protože se to tak dělá/dělalo/mělo by se dělat – ale já to tak dělat nechci. Takže je na mě vzít 100 % zodpovědnost do svých rukou a udělat to podle sebe. A ustát si to.
  • Být dokonalá. Jenže dokonalost neexistuje a honba za ní je tak akorát vstupenkou do vlaku „chci se zhroutit a být vyčerpaná.“

Jakmile si uvědomíte bod, ze kterého ten vnitřní tlak a pocit pramení, tak se s tím potom daleko líp pracuje, než když se necháte semlít vším, co se vám honí v hlavě. 

Na závěr vám chci poslat 4 tipy, co mi pomáhají na sebe nebýt tak tvrdá a ta svoje očekávání pouštět a nelpět na nich

4 tipy, které mi pomáhají na sebe nebýt tak tvrdá

1

„A k čemu to aranžmá ve vaší hlavně vlastně vede?“

Já sama se snažím kloubit spoustu životních rolí dohromady a měla jsem takovou svoji představu, jak v tom nastolit harmonii a rovnováhu. Měla jsem dokonalou představu, jak skloubit mateřství, partnerství, podnikání, tvoření, péči o domácnost, cestování,čas s kamarádkami,… 

A ta představa se jednoduše nenaplňovala tak, jak jsem chtěla a mě to nesmírně nervovalo. A pořád jsem se snažila to nějak vymyslet a organizovat na sílu. Až jsem tohle téma otevřela se svojí koučkou Lenkou, se kterou mám dlouholeté zkušenosti a pracuji s ní pravidelně, protože už dlouhou dobu vím, že je skvělé mít svého mentora, někoho, kdo vám dokáže ukázat jiný úhel pohledu a vnuknout jiný pohled na to, o čem přemýšlíte.

A Lenka se mě zeptala na jednu skvělou větu, na kterou se teď zeptám i já vás.

„A k čemu to aranžmá ve vaší hlavně vlastně vede?“

Když jsem tuhle otázku uslyšela, to slovo aranžmá ve mně tak zarezonovalo, že jsem se musela úplně smát. Přesně tak to totiž je. My si ve vlastní hlavě vytvoříme nějakou dokonalou scénu. Dokonalý obrázek toho, jak bychom to chtěly a cokoli nám do toho vleze, tak nás to vyvede z rovnováhy, jsme naštvané, protivné, zklamané, lístostivé… vyčítáme to sobě, dětem partnerům.

A přitom je to jen o tom, že jsme si vytvořily nějakou svoji ideální představu, nějaké aražmá, které nás do toho stresu vede.

Takže teď se sama sebe dost často ptám – a k čemu to aražmá v mé hlavě vede? A díky tomu se mi daří více věci pouštět, nelpět a víc plynout.

2

Další skvělou otázkou je otázka: Co nejhoršího se stane, když se to neudělá?

Vesměs zjistíte, že se nic nestane, když večer neumyjete nádobí, neuklidíte linku a natáhnete se na pohovku s knížkou v ruce. Svět se bude točit dál, jen vy budete ten den spokojenější. A o tom to je.

3

Reálně se podívejte na to, jak plánujete

Protože spousta tlaku a vnitřního napětí vzniká právě tam. Já jsem dříve měla třeba tendence plánovat si na jeden den tolik věcí, že se nedaly stihnout ani za týden.

Tak z logiky věci tohle samo o sobě vede ke stresu. Plánujte reálně. Začněte třeba s tím, že si na každý den naplánujete jednu – JEDNU – důležitou věc. A nic dalšího. Když je pak splníte, máte za měsíc 30 důležitých věcí a to je hodně dobrá práce.

4

Zastavit se a dát si kafe

Poslední tip, co mi pomáhá, když toho je na mě moc, jsem na sebe tvrdá a mám pocit, že musím zvládnout všechno je úplně jednoduchá věc. Zastavit se a dát si kafe.

Prostě všechno nechat tak jak je a odejít od toho. Někdy si dokonce vezmu tenisky a jdu ven. Jdu chodit, změním prostředí a na všechno se vykašlu. A když to uděláte, garantuji vám, že přijdete na to, jak si to žití udělat příjemnější.

A já pevně věřím tomu, že když si dovolíte ve svých očekáváních a tvrdosti sama na sebe polevit, tak že se vám s přehledem povede najít si na sebe samotnou a na vědomou péči o sebe každý den 15 minut úplně s přehledem a že si těch 15 minut užijete podle sebe . třeba si lehnete, přečtete pár stránek v oblíbené knize nebo si třeba zacvičíte.

Tak to by bylo pro dnešek všechno, mohla bych o tématu očekávání povídat asi ještě hodně dlouho, ale věřím, že už teď jste si našly myšlenky, které s vámi rezonují.

Moc děkuji, že jste dneska poslouchaly, budu ráda, když budete podcast sdílet dál a dáte mi vědět, jak se vám líbil. A pokud ještě nejsme společně v kontaktu, zvu vás na svoje stránky www.magickyzenska.cz nebo na Instagram Magicky ženská, kde najdete spoustu další inspirace k vědomé ženské kráse.

Moc děkuji, že jste tu se mnou a budu se těšit zase u dalšího dílu Chvilky pro sebe. Krásný den a ahoj!

Michala Měřínská
Už více než 15 let pracuje se ženami a ukazuje jim cesty, jak podpořit přirozenou krásu a ženskost. Pomáhá ženám cítit se sebejistě, líbit se samy sobě a dopřát si péči o sebe i v každodenním shonu.

Míša je maminkou dvou malých kluků, manželkou a taky úspěšnou podnikatelkou. Říká, že krása každé ženy začíná v její hlavě a že čas pro sebe je o prioritách, o lásce a úctě sama k sobě.

Je autorkou projektu Magicky ženská a stejnojmenné knihy, kterou četlo už více jak 18 000 žen. Provází ženy intenzivními online kurzy a pomáhá měnit životy žen v motivačním online Klubu Magicky ženská.
Komentáře