PODCAST Chvilka pro sebe #1: Proč se nám nechce začínat a super technika, jak se pohnout z místa

Vítejte u historicky první epizody podcastu Chvilka pro sebe. Upřímně? Její realizace mi trvala rok. Proto nový podcast odstartujeme stylově zamyšlením nad tím, proč se nám ženám nechce začínat a jak na to, abyste se pohly konečně z místa a přiblížily se změně, po které toužíte.

Co se dneska dozvíte?

• Proč mi to trvalo rok a co mi pomohlo si to nevyčítat a nakonec to dotáhnout do konce?
• Odnesete si skvělou techniku, která vám pomůže vždy, když se budete chtít pohnout z místa a věci neodkládat.
• Přibalím vám pár otázek k zamyšlení, které vám pomůžou na cestě vpřed za vytouženými změnami a udělat první krok. Ať už toužíte po jakékoli (ne) životní změně.

 *****

A pro ty z vás, které teď nemůžete poslouchat, přesto si nechcete nechat obsah podcastu ujít, přidávám obsah podcastu i v tomto článku:

Milé moje, je to tady, ještě jednou vás vítám u nového podcastu Chvilka pro sebe. Mám skutečně velkou radost, že ho posloucháte, protože na rovinu, proces, který k realizaci předcházel, baly řekněme trochu krkolomná a zhruba roční anabáze a cesta. Takže fakt, že teď máte sluchátka v uších je pro mě obrovská odměna a moc děkuju za důvěru, že jste klikly a pustili si mě.

Věřím, že se tady budeme potkávat pravidelně, a že tyhle podcasty pro vás budou místem inspirace a zároveň synonymum pro malé zastavení se a dopřání si chvilky pro sebe, ať už s dobrým kafem, čajem, něčím ostřejším nebo třeba venku na procházce. Budeme se tu potkávat nejen spolu v epizodách, ve kterých chci sdílet příběhy a tipy ze svého života, ale budu vám tu přinášet rozhovory s inspirativními ženami a věřím, že vás to bude bavit.

O tom, proč se nám nechce začínat a co mi na to funguje?

A byť by se nejspíš v první epizodě hodilo popovídat něco o sobě a sdílet s vámi kus svého životního příběhu, tak neudělám. Upřímně já totiž moc často nedělám věci, které se hodí, ale ty, které mi dávají smysl. Takže dneska začnu jinak.

Trochu paradoxně začnu zamyšlením nad tím Proč se nám nechce začínat a dávám tipy a otázky, které mi fungují, když se potřebuju v něčem pohnout z místa.

Myslím, že se tohle téma krásně hodí, protože spousta z vás má v dnešní době před sebou nové začátky, do kterých se vám nechce, a možná spousta z vás má právě teď prostor zrevidovat, o čem všem jste zatím jen mluvily, ale nikdy s tím nezačaly.
Tak vám třeba ta dnešní epizoda pomůže udělat konečně první krok.

Kolik z vás ten pocit zná?

Na začátek by mě upřímně zajímalo, kolik z vás zná ten tížívej pocit, kdy chcete něco začít a pořád dokola to odkládáte. Přemýšlím, jak ho vlastně pojmenovat.
Je to takový ten pocit viny a nesplněnýho slibu, který tam někde vzadu v hlavě sedí a vy víte, že to tlačíte před sebou a visí vám, jak koule na noze. A i když děláte jakýkoli jiný činnosti a myslíte si, že jste na to zapomněly, tak se to prostě čas od času zase ukáže a připomene a vy víte, že vám jen tím přemýšlením nad tím „měla bych začít“ zase utíká spousta energie.

A tyhle pocity zažíváme v nejrůznějších oblastech našeho života.

Já osobně to třeba u sebe hodně zažívám v oblasti podnikání, protože mi chodí fakt spousta moc fajn nápadů, mám velké vize, ale spoustu z nich nezačnu realizovat, protože na to objektivně nemám prostor. Jenže v myšlenkách je často pořád živím a někdy se dokážu dostat do takové depkoidní fáze, kdy mám pocit, že je všechno na nic a že já jsem na nic.

A myslím, že častou oblastí, kde se přesně s tímto pocitem viny potkáváte nebo aspoň někdy v životě potkaly taky, je právě péče o sebe – od cvičení, přes zdravé jídlo, přes pravidelný a dostatečně dlouhý spánek až po revizi šatníku.

Právě tady se dá hezky pozorovat, jak to s těmi začátky vlastně máte a dost se na tom samy o sobě učit.

Možná totiž chcete začít zdravěji jíst, vytřídit si šatník, zhubnout a pravidelně běhat, začít cvičit jógu, možná si chcete začít dělat víc času na sebe… a pořád se nic neděje. Spousta těch věcí prostě stojí na místě, zůstává jen ve vašich představách a vy o tom jen tak povídáte a vlastně samy sebe už štvete tím říkání toho, že už to snad konečně začnete dělat.

Co udělat jako první krok, když se chcete pohnout z místa a začít se změnami?

Prví důležitá myšlenka, která mi v začátcích čehokoli pomáhá, je uvědomit si, že:

… pokud chci dělat něco nového, je potřeba přestat dělat něco starého. Protože už tak mám svých 24 hodin pěkně nacpaných a 25 hodinu jaksi nepřifouknu.

Takže když chci něco nového začít, nejdřív se sama sebe realisticky zeptám na to, co přestanu dělat a kde poupravím svoje návyky? A schválně říkám poupravím, protože to nemusí znamenat hned to, že musím od základu změnit organizaci dne.

Jak jsem začala s běháním

Třeba březnu jsem začala znovu po druhém porodu běhat a chtěla jsem minimálně jednou týdně sama vyběhnout na trasu dlouhou asi 7 kilometrů, což je pro mě tak hodina času venku a pak ještě sprcha doma. Takže než jsem si začala lakovat budoucnost na růžovo, podívala jsem se na to, co nebudu dělat, abych mohla běhat. A zároveň jsem se musela dohodnout s mým mužem, aby hlídal děti. Pokud by tohle neklaplo, tak prostě nevyběhnu nikdy.

Jenže často i to poupravení sakra bolí, co si budeme povídat. Náš mozek jede často na autopilota a neuronová spojení našich starých návyků jsou tak silná, že se jich nechceme pustit.

Pamatuji si, že jsem jednou četla článek, ve kterém zmiňovali studii, ze které vyplývalo, že každý den jedeme ve 40 % času na autopilota. To znamená, že kolem 40 % našeho času tvoří naše návyky a otázku je, zdali to jsou ty dobré nebo ty špatné. A když chceme nějaký ten špatný návyk změnit, chce to zkrátka sem tam zatnou zuby.

Jenže u toho zatínání zubů a začátky na sílu mi nebylo často dobře

Když jsem se rozhodla začít něco na sílu, tak byl výsledek dost často následující. První dny nadšení a euforie, ale pak nechuť a konec a pocit selhání.

Proto teď ještě, než se do něčeho vrhnu, nechávám to zrát a pozoruju, co to se mnou dělá a jaké u toho mám pocity. Jestli na tu věc myslím, nemyslím, jestli cítím pocit viny nebo se těším.

Proč mi podcasty trvaly rok?

Já mám ty pocity teď poměrně čerstvé a zase jsem si je připomněla, protože přesně takhle plynula moje cesta k podcastum.
Víte já jsem si ten mikrofon na natáčení podcastů koupila před rokem. Pamatuju si to přesně. Bylo to v lednu 2019, kdy všichni zběsile nakupovali v novoročních výprodejích oblečení a já jsem si vybírala USB mikrofon a jako dneska si pamatuju, jak jsem to sdílela ve Stories na mém Instagramu.

Jenže. Mikrofon jsem z různých důvodů skoro rok nevytáhla a co se střídalo byly právě ty pocity okolo.

Nejdřív jsem se moc těšila, že se budu učit něco novýho a že vám budu zase o kousek blíž. Když jsem měla fakt velkou chuť začít podcasty natáčet, byla jsem na začátku druhého těhotenství. No a kromě toho, že se mnou mávaly hormony, tak začátek těhotenství nebyl psychicky úplně snadný a ty z vás, které mě sledujete už nějaký ten pátek víte z jednoho velmi osobního článku, co vše se na začátku dělo. (Kdybyste si ho chtěly přečíst, najdete ho tady >>)

Takže mikrofon putoval do skříně. Nezačala jsem. Ale nevyčítala jsem si to, vlastně jsem na to neměla vůbec pomyšlení.

Když jsem asi po prvních 5 měsících měla chuť ho vytáhnout, narazila jsem znova. Naučit se technikálie, hosting, řešit kvalitu nahrávky… usoudila jsem, že teď na to nemám buňky. Takže jsem objektivně vyhodnotila, že teď na to není prostě správný čas. A neměla výčitky.

Pak jsem rodila, užívala si šestinedělí…
Když se ale blížily Vánoce a já pár týdnů na to dělala pravidelný novoroční úklid a viděla ten mikrofon, co mi tam už rok seděl a ani jednou jsem ho ještě nezapojila do počítače, začal mě popadat vztek. Takovej ten pocit, že teď už jsem ale začít mohla. Tak jsem to pozorovala a ten pocit toho, že chci začít dost sílil.

Jenže jsem si nedokázala organizovat čas, abych se začala učit nový věci. Tvořila jsem novou verzi e-Booku Kouzla oblékání, v lednu jsem se s vámi pustila do výzvy 21 dní pro vaši pleť, pak jsme krásně navázaly s úžasnou skupinou žen kurzem Magicky ženská pleť a podcasty? Ty prostě pořád stály v koutě.

Najednou jsem měla pocit, že jsem neschopná, že jsem rok nesplnila to, co jste chtěla, že jsem marná a nevím co ještě mi můj mozek začal servírovat za myšlenky.

Pak jsem si vzpomněla na jedno indiánské přísloví, které říká: „Když jedeš na mrtvém koni, sesedni!“

Protože teď už jsem byla jen ve fázi, kdy jsem to odkládala a štvalo mě to. A v tomto pocitu není jiné řešení než prostě sednout, říct si co přestanu dělat a místo toho ZAČÍT. Začít dělat to, co chci.

Takže já jsem na chvíli omezila čas na seriály, který jsme měli večer s mužem a místo toho večer zjišťovala, co a jak a jednoduše začala. Samozřejmě jsem měla velký oči a myslela si, že mi to půjde rychleji, ale to je zase jiná písnička.

Takže ano – je v pořádku, že některé věci odkládáte. Pokud pro to máte objektivní důvody, tak je to v pohodě, poznáte to tak, že i vy jste s tím v pohodě. Ale jakmile vám při pomyšlení na ten svůj pomyslný začátek začne v hlavě lítat pocit viny, výčitky, zklamání a „měla bych“ tak zbystřete.
To je totiž nejvyšší čas fakt se přestat vymlouvat a začít!

A co můžete udělat jako první věc, abyste začaly?

Zeptejte se samy sebe úplně na rovinu – chci nebo nechci? A odpověď je buď ano nebo ne.
Nic mezitím neexistuje. Žádný možná, žádný až pak… prostě ano nebo ne.

A v tom rozhodnutí mi pomáhá skvělá technika, kterou jsem se před lety naučila v práci, když jsem denně pracovala s lidmi a byla zodpovědná za jejich výkon a výsledky.

Technika 5 proč a jak ji jednoduše použít

Je jednoduchá a spočívá v tom, že si sednete a ptáte se samy sebe na otázku, kterou znáte už od dětství. Díky tomu se dostanete do věší hloubky a pochopíte svoji motivaci i to, co vás brzdí.

Technika 5 PROČ v praxi

1. Nejdřív se vždycky ptám sama sebe na to, proč to chci dělat? Takže třeba s podcasty byla ta první proč otázka jasná:
2. Proč chci točit podcasty? – protože vám chci být blíž a podcasty mi přijdou jako super forma, kdy mě můžete slyšet.
3. Proč vám chci být blíž? Protože věřím tomu, že vás to bude víc bavit a naše magicky ženská komunita se bude rozrůstat.
4. A proč chci aby vás to bavilo? Protože pak to bude bavit víc i mně samotnou.
5. A proč chci aby mě samotnou tohle bavilo? Protože když dělám něco, co mi dává smysl a ještě mě to baví, tak jsem daleko spokojenější.

A hups? Najednou se z točení podcastu dostávám k tomu, že když je začnu točit, tak budu spokojenější – to je docela jiná energie, než „musím točit podcasty, protože jsem se tak rozhodla“

Takže tuhle techniku můžete zkusit taky použít na to, co chcete začít a zatím stojíte na místě. No a když už se pomocí techniky 5 proč dostanete ke svýmu skutečnému Proč, je fajn udělat první krok dopředu.

Na co dalšího se sama sebe ještě zeptat?

Jenže i tak to někdy ještě pořád nejde.

Mám třeba kamarádku, která pořád řešila, že chce začít víc odpočívat a dělat si na sebe víc času. Ale pořád jí to nešlo. Pořád jela jak myš v kolečku a pořád se odkládala. Navíc má dítě ve střídavé péči a když měla těch svých 14 dní tak jela dvakrát tolik.

A pro ni třeba bylo zásadní si odpovědět na otázku nejen na to, proč to chce dělat ona, ale taky na to, jaký přínos to bude mít pro ostatní. Co z toho budou mít ostatní, když si ona na sebe začne dělat víc času? Jakmile tohle pochopila, tak jí to najednou šlo daleko líp.

Jaký přínos z toho budou mít ostatní? To je další otázka, na kterou je fajn si odpovědět, když odkládáte nějaký začátek a start něčeho…

Já jsem obecně člověk, který se řídí heslem – kdo je připraven, není překvapen. Takže když chci něco začít a zároveň u toho nechci hned shořet jak sirka a chci opravdu vidět výsledky a vybudovat si třeba nový návyk nebo dotáhnout něco do konce, tak se vždycky ještě zastavím u otázky, která mě připraví na možné překážky.

Ta otázka je jednoduchá: Co mi v tom, co chci dělat, může bránit?

Je dobrý si ty překážky pojmenovat, protože v momentě, kdy přijdou, budete připravené a budete vědět, jak na ně reagovat. Takže třeba když jsem řešila běhání, tak jsem chtěla běhat o víkendu ráno, protože mě ranní běh baví nejvíc.
Ale rovnou jsem věděla, že se může stát, že to nevyjde kvůli počasí, kvůli špatné náladě dětí nebo třeba kvůli tomu, že za normálních okolností chodí o víkendu ráno můj muž na trénink. Proto mám záložní plán B a vím, že když nevyjde pro mě ideální víkendové ráno, tak půjdu běhat ve všední den V 18 hodin, protože to už muž může zase hlídat po práci děti.

Takže vědět předem, co nám brání začít a vydržet, je jednoduše fajn příprava na to, abychom nebyly naštvané a dokázaly flexibilně reagovat.

No a teď už máte svůj start a začátek nové aktivity nádherně teoreticky zmáknutý, takže pak už je tady jen jediná pravda. Nikdo jiný než vy samy to za vás neudělá.

Takže pak už je to jenom o tom nadechnout se a ZAČÍT!

Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, s čím novým začnete vy a jak vám tohle dnešní povídání v tom začátku pomohlo. Já jsem nesmírně ráda, že jsme spolu takto začaly a budu se těšit na příště. Protože mě to s vámi moc bavilo a věřím, že vás taky.

Budu ráda, když se budeme potkávat nejen tady, ale i na mém Instagramu. A pokud se vám dnešní první epizoda líbila, budu vděčná za vaši zpětnou vazbu, protože jsem na začátku cesty učení a pomůže mi to. A jestli o tu další epizodu nechcete přijít a chcete i tady v podcastovém světě zůstat pravidelně v kontaktu, dejte odebírat a žádná další epizoda vám neuteče.

Mějte se nádherně a děkuju, moc děkuji, že jste poslouchaly.

Míša