Po sdílení článku o naší tajné svatbě mi od vás přišla neuvěřitelná spousta emailů, zpráv, gratulací. Fakt vám moc děkuju za tu záplavu krásných slov a příliv energie, kterou jste mi poslaly. Jste prostě boží!!

Zároveň jsem ale v určitém momentě toho čtení zažila pocit, který se mi popravdě moc nelíbil (přiznám se, že jsem možná byla i chvíli naštvaná). Když jsem četla zprávy, které v sobě nesly nejen přání do šťastného manželského života, ale zároveň lítost, smutek a bolest, že právě váš život stojí za dvě věci a už nezbývá než ho přežít do konce, píchalo mě u srdce. Jakože fakt hodně mě to bodalo!

Moc si cením těch z vás, které jste mi narovinu napsaly, že mi to všechno závidíte a taky mi to zároveň ze srdce přejete. A taky těch, které upřímně napsaly, že by můj život taky chtěly, protože ho mám podle vás pohádkový. Tato písmenka jsem četla se zvláštním pocitem, při kterým mi v hlavě začala blikat červená kontrolka.

Nic není tak růžové, jak se to na první pohled zdá!

Chceme všechno nejlíp hned

Uvědomila jsem si jednu důležitou věc, která spojuje spoustu trápení, které často sdílí i ženy v mém online kurzu Magicky ženská, když se rozhodnou o sebe začít pečovat jinak, bez pocitu viny a s vědomím, že ony si zaslouží být samy pro sebe na prvním místě.

My totiž hodně často chceme všechno hned a zapomínáme na to nejdůležitější.

Právě při našem svatebním dni jsem si velmi intenzivně uvědomila, jakou cestu jsem do tohoto momentu musela ujít. Co všechno jsem musela pochopit, procítit, prožít, udělat, kde všude jsem musela překonat svoje pohodlí, strach, lítost, abych si v ten den mohla obléknout hedvábné svatební šaty a udělat další krok do další etapy našeho společného života.

Jednoho krásnýho dne jsem totiž sama sobě musela říct jednu zázračnou větu:

Tak tam jen tak nečekej! Jen nestůj a nečekej na zázrak. (Dost možná se totiž nemusíš dočkat – dodal můj zdravý rozum)

I jeden polibek může změnit svět

I naše manželství začalo před pár lety jedním zdánlivě nevinným polibkem v taxíku. A než mohlo naplno rozkvést, museli jsme oba překonat mraky bolesti z předchozích rozchodů a urovnat si v sobě vše, co chceme v našem vztahu dělat jinak. Než jsme došli do toho romantického momentu na pláži, prošli jsme řadou okamžiků, které na krásných fotkách plných smíchu nejsou vidět.

Možná se vám může zdát, že si teď žiju pohádkový život

Napsala jsem knihu, vedu úspěšné online kurzy, v létě jsme si s rodinou užili Itálii, vdala jsem se na Mauriciu a pak hned odletěla na Madeiru (o té cestě vám ještě rozhodně napíšu) a vlastně to všechno vypadá tak nádherně a idylicky.

Ale i tohle všechno jednou bylo na úplném začátku. Na tom začátku bylo rozhodnutí nečekat na zázrak. Z těch hodně zásadních třeba:

• Rozhodnutí, že nechci v zaměstnání trávit deset hodin denně.
• Rozhodnutí rozjíždět podnikání po nocích, vypít u toho hektolitry kafe a sníst mraky tabulek čokolády.
• Rozhodnutí, že i s půlročním miminkem na břiše sednu k počítači a zhmotním ten sen, který mi nedal spát a napíšu knihu pro všechny ženy, která jim bude průvodkyní ve světě vědomé ženské krásy.

Ta rozhodnutí přichází každý den a je jen na mně (i na vás), jestli jim řeknete ANO nebo je jednoduše odložíte.

Abych se cítila jako žena dobře a byla se sebou spokojená, musela mi jednou v noci dojít trpělivost a musela jsem se tehdy rozhodnout pro věci, který jsem do té doby tak pravidelně nedělala.

• Začít se o sebe pravidelně starat.
• Nejíst blafy a přemýšlet nad tím, co do těla dávám, protože to taky dostávám zpět, že?
• Abych byla spokojená se svou pletí, musela jsem totálně změnit systém a přístup, se kterým se o svoji pleť teď starám.
• a tak dál a tak dál…

A proč to vlastně píšu? Protože to v životě tak chodí. Bez rozhodnutí, prvního kroku a toho malého začátku nikdy nic velkého nevznikne. Vlastně ani náš život by bez toho malého začátku, bez toho páru buněk, co se spojily v maminčiným bříšku, nezačal.

To je pravidlo Vesmíru

Však se podívejte na ženy, o kterých dnes běžně čtete a říkáte si „Wow, to je ale život!“

Coco Chanel, francouzská módní návrhářka a žena, která se do světa ženské krásy navždy zapsala, neměla začátky vůbec jednoduché. Kdo z nás by chtěl jako dítě zažít smrt maminky, žít v sirotčinci, přivydělávat si zpěvem v nočních podnicích? Ano, ty velké věci, které teď vidíte, měly skutečně malý začátek. Začalo to šitím oděvů pro běžné lidi, přes luxusní klobouky až po převrat ve světě ženské módy. Na začátku bylo jedno rozhodnutí a neústupná víra a chuť jít za ním.

Nebo co taková J. K. Rowlingová, která ve svých dvaceti letech uvažovala o sebevraždě, dostala se až na dno svých sil, a než napsala Harryho Pottera, žila na sociálních dávkách? Teprve pak se z ní stala multimilionářka! (A to i Harryho 12 krát poslali do kytek, než jí ho vydali!) Ten všem známý příběh se jí v hlavě rodil přes pět let než si troufla ho hodit na papír. A i z něj musela na začátku napsat úplně první písmenko a z něj slovo a pak větu… než vznikla celá série knih.

A je mi jasné, že nemáte ambice měnit módní průmysl a psát romány. Možná jsou vaše přání skromnější. Třeba jen chcete:

• Mít na sebe víc času a věnovat si chvilku sama pro sebe bez výčitek a pocitu viny, i když máte doma třeba pár neposedných ratolestí.
• Zhubnout těch pět kilo, kvůli kterým se necítíte tak lehce, jako před tím a pořád vám leží v žaludku a štvou vás (a furt o nich jen mluvíte).
• Konečně si vytřídit staré oblečení ve skříni a začít se oblékat tak, abyste to skutečně byla vy.
• Cítit se spokojeně, že jste konečně systematicky začala pečovat ve svým věku o pleť a vydržíte to a nebudete s tím už nikdy začínat pořád a pořád dokola.
• Aspoň jednou v životě třeba zkusit červenou rtěnku, i když si možná teď říkáte, že vám rozhodně slušet nebude.

Tak tam jen tak nečekej a začni tvořit!

Ať je vaše přání jakýkoli, dokud to bude jen přání, nic se nezmění. Bez rozhodnutí a toho malýho začátku se vám nezhmotní. Já vás tímto nechci strašit, ale tak nějak si myslím, že je prostě fajn to říct nahlas.

Můžete věřit na Tajemství, na zhmotňování přání silou myšlenek (já na to taky věřím a půlku svý rodiny tím pěkně štvu), ale musí se k tomu všemu přání a snění přidat ještě jedna důležitá esence, bez který to celý jinak nemá smysl. Akce a malej začátek. 

Tak mám pro vás dneska jeden návrh.

Tak tam jen tak nestůjte a nečekejte na místě. Nečekejte na zázraky a věnujte si ten nejcennější dárek. Ještě dneska si řekněte, co je pro vás ten malej krůček, a rozhodněte se ho dělat každý den zas a znova. Chvilku, deset minut nebo půlhodiny denně. A nepřestávejte. A pak se za pár měsíců otočíte a budete mít obrovskou radost z těch velkých věcí, co najednou uvidíte.

Začněte tvořit!

***

Ať vám tvoření jde s láskou, ať máte sílu překonat překážky, co vás na cestě potkají, ať víte, proč tvoříte to, co tvořit chcete. Míša